Tajemné bytosti

Den, kdy jsem spatřila nový svět

Celou noc jsem nemohla spát. Věděla jsem, že můj domov už nikdy neuvidím ani rodiče. Měli jen dost peněz, aby mohli zachránit nás. Obětovali se jen kvůli nám, kvůli našim prostým živůtkům. Radši na to nebudu myslet, celá jsem se orosila potem, srdce mi začalo rychle bušit. Dnešní den bude přelomový, spatříme nový svět, náš nový domov. Jaké to tam bude? Budou tam takové stromy, které jsem milovala? Slunce, které mě vždy zahřálo u srdce?....Nevím, nic nevím a nikdo na této raketě taky ne....Už na to nebudu myslet. Zvedám se z mé malinkaté postele a odebírám se do koupelny. Musím potichu John ještě spí. Jdu po špičkách a slyším jen svůj dech. Pomalu otvírám dveře do koupelny a oslní mě zářivka nad zrcadlem. Oplachuju si svůj obličej a koukám při tom na svůj odraz v zrcadle. Mám oteklé oči a můj pohled je tak smutný, že se od zrcadla radši odvracím. Náhle uslyším tichý šum z reproduktoru, kterým s námi komunikuju kapitán. ,,Mluví s vámi kapitán. Zbývá půl hodiny do přistání. Zabalte si prosím své osobní věci a hlavně vaše identifikační karty. Na Olfénii je krásných 25°C a jasno....děkuji za pozornost, konec hlášení". Když jsem uslyšela tuhle zprávu, zaradovala jsem se. Konečně po deseti letech vylezeme z téhle odporné rakety, uvidíme nový svět. Utíkám vzbudit Johna....,,Johneeee vstávej! Už brzy budem na Olfénii!" John si otřel své ospalé oči a odešel si sbalit věci. Po chvíli jsem si také začala balit a narazila jsem na fotku rodičů. Přitiskla jsem si ji k sobě a mumlala jsem si pro sebe....jaké to bylo, když byli ještě s námi. Johny uviděl jak mám na krajíčku, tak ke mně přišel a objal mě. ,,Všechno bude dobrý, ségra, zachvíli už uvidíme náš nový domov", zašeptal. Ucítili jsme lehký náraz. Určitě jsme už přistáli. John popadl svůj kufr a vyběhl z chodby. Všude byly davy lidí, které se draly k východu. Vyrazila jsem hned za ním. V obličejích lidí jsem viděla nejistotu, možná se báli co je čeká jako já. Dveře ven se už otevřely....obličej mi ozářilo jasné bílé světlo a to co jsem poté uviděla mě znepokojilo....pokračování příště