Moderní Mág

Část 3.

Zatímco se dveře otevírali, snažil jsem se schovat pod postel co nejlépe to šlo.. Nevím sice kdo to je, ale mám takový pocit, že to má to dočinění s tím kufříkem.
Je předemnou! Přímo před postelí a myslím si, že se kouká do toho záhadného kufříku. Něco si potichu říkal, ale nevím co.. Chvilku tam něco dělal a bylo slyšet, jak hrabe v tom kufříku a něco hledá. V tu ránu bouchly dveře a já se nenápadně rozhlédl po pokoji. Nikdo tam nebyl. Vylezl jsem z pod postele a zaměřil se na postel. Kufřík tam nebyl! Rychle jsem běžel dolů, abych se tajně podíval, kdo ho vzal. Nikde nikdo. Došel jsem k recepci a anglicky jsem se snažil zeptat: ,,Neviděl jste náhodou nějakého muže utíkat? Měl na sobě velkě černé boty a hnědý kufřík." ,,Promiňte pane, ale nemohu vám sdělovat informace o osta.." ,,Ale on tady ani nebyl ubytovaný!" zakřičel jsem. Byl jsem si s tím jistý! ,,Tím pádem jsem nikoho neviděl." ďábelsky se pousmál recepční. ,,Dobře.. Díky." odpověděl jsem a šel zpět na pokoj urovnat si myšlenky v hlavě.
,,Možná to byl ten týpek z Letiště.." docvaklo mi a hned na to mě napadlo jít zpět na Letiště, jestli ho tam najdu. Začal jsem si oblékat mikinu a bundu, když v tom jsem si všiml, že na zemi blízko nočního stolku něco leží. Sehnul jsem se pro to a zjistil, že je to lahvička s zeleným nápojem uvnitř. Byla fakt malinká. ,,Určitě byla z toho záhadného kufříku!" zamumal jsem. Tak na jeden lok, ani ne. Dal jsem jí do kapsy společně s hůlkou a vyrazil jsem směr letiště. Cestou jsem potkal pána, který rozdává mapy a jednu jsem si od něj koupil. Byla to mapa části Londýna, kde právě jsem. Byly tam vypsané důležité a zajímavé místa. I letiště. Takže se mi mapa náramně hodila.
Vešel jsem do hlavního areálu letiště a začal hledat toho podivuhodného pána.. Zjistil jsem si kdy a kde odlétá letadlo směr Praha a zjistil, že je to za 14 minut na nástupišti 3. Rychle jsem vyrazil k nástupišti a uviděl ho! Šel směrem na nástupiště 5.. Proč by tam chodil, když jsem s ním letěl v letadle z Prahy? Třeba cestuje na různá místa.. Šel jsem nenápadně za ním.. Najednou odbočil do prava směrem k záchodům a začal zrychlovat. Snažil jsem se ho dohnat, ale zmizel mi z dohledu.. Výhoda je, že vím, že je na záchodech.
Vešel jsem na pánské záchody. ,,One dollar mr." řekla stará paní za pokladnou.. Takže Česká Republika není jediná země, kde se musí platit za přirozenou lidskou činnost. Dal jsem jí dolar a rychle šel k záchodům. U pisoárů nebyl, tak jsem čekal u umyvadel, než vyjde z jedné z šesti kabinek.
Čekal jsem asi 15 minut, ale stále nic. Letadlo do Prahy už určitě odletělo, ale on tam pořád někde je.. Šel jsem pomalu ke kabinkám a tajně jsem se koukal pod ně, jestli neuvidím jeho nohy.. Poslední kabinka byla pootevřená a asi tam někdo byl. Musel to být on! Najednou se záchod spláchl. Čekal jsem až muž vyjde, ale ono stále nic. Tedy, pootevřel jsem dveře od kabinky a tam nebyl nikdo. ,,Jak je tohle možný?" řekl jsem si, ale hned na to jsem si všiml, že bílé cihly a dveře od kabinky byly pomalované. Různými nadávkami, telefoními čísly, ale všiml jsem si si pár znaků. Jeden znak připomínal mou hůlku a od ní byly šipky na čtyři cihly. Dostal jsem nápad. Vyndal jsem hůlku a dotknul se postupně všech teček na cihlách.. Nic.. ,,Opravdu jsem si myslel, že jsem Hagrid a otevřu bránu do příčné ulice?" řekl jsem si a potichu se zasmál.. Otočil jsem se na dveře, ale to co jsem viděl, mi absolutně nedávalo smysl.