Sheldon Cooper- 10 letZ mého nabitého denního programu mě vytrhla matka s prosbou( Přesněji řečeno větou ,,Jestli neumyješ nádobí, roztrhnu tě jako hada) o umytí nádobí. Jakékoliv námitky se rovnaly nekonečnému stěžování si typu ,,Co já to vychovala" nebo ,,Tohle si nezasloužím" nebo například ještě ,,Bože, dej mi sílu nebo toho blba zastřelím", ale to zná asi každé dítě. A tak jsem se po nějaké chvíli nechuti a nesympatii k talířům a skleničkám pokrytým našimi bacili a slinami odhodlal a vydal se na dlouhou a těžkou cestu ke dřezu. Matka se si při pohledu na mě něco brblala, ale potom řekla ,,Jestli nebude to nádobí do hodiny umyté, máš na měsíc zaracha na počítač" řekla krajně nevrle a šla si sednout zpátky do obýváku. Přemýšlel jsem, jak to udělat, abych se toho nemusel moc dotýkat, ale po hodné chvíly přemýšlení nad složitými plány jsem se rozhodl, že asi budu muset obětovat celou svoji sebeúctu a prostě to umýt. Matka očividně nemyje nádobí v rukavicích, ale v holých rukách. Asi jsem se nechal trochu unést mýdlovými bublinamy tvořícími se u víka saponátu a nedošlo mi, kolik mi zbývá času. S největším odporem jsem vylovil houbu ze dřezu a uchopil tu odpornou, mokrou, bakteriemi nasáklou věc a dal se do umývání. Vlastně to nebylo tak hrozné-byla to...zábava? Samozřejmě! Že jsem na to nepřišel dřív. Když talíř nakloním pod tímhle úhlem...A v této chvíli jsem se nějak přestal soustředit na umýváni a došlo mi, kolik už jsem promarnil času neumýváním nádobí a děláním jiných neužitečných věcí, jako bylo třeba chození do školy, nebo učení akvarijní rybky prolézt bludiště, ale to už je za mnou, je mi přece jenom deset let! Ostatní podřadná stvoření mého věku plýtvají čas venku se svými vrstevníky a hrají s nimy nebezpečné hry, při kterých dochází k přílišné interakci mezi tvory opačného či dokonce stejného pohlaví jako jsou oni a ani jeden ještě nebyl určitě tak blízko získání Nobelovy ceny za věd...,,Sheldone! Co to má sakra znamenat! No počkej až mi přijdeš pod ruku!" Absolutně mi nedocházelo, co jsem vlastně provedl. Matka přišla rudá vzteky a v ruce držela křečka. Mojeho křečka. Mojeho křečka na steroidech. Zkoušeli jste někdy dávat křečkovi steroidy? Já ano a došel jsem k zajímavému poznatku-Křeček déle než týden tento pokus nepřežije. A další zajímavá věc je ta, že lidské a křeččí tělo je si v mnoha věcech až podezřele podobné. Například obě mají dvě končetiny, hlavu a malinký ocásek a tak se zabývám teorií, že mi i křečci jsme z jednoho předka- Homo Iccerk a kostra, ne-li živý jedinec by se mohli nacházet v Africe či Asii, šetřím tedy na letenky, abych se mohl vydat svoji teorii podložit. Pokaždé se ale šetření zvrtne ve chvíli, kdy se v komiksu o Supermanovi objeví nějaký kupón. Naposled to byli brýle, které měli ukazovat, co člověk naposledy pozřel- Brýle přišli asi týden po obědnání. Na vnitřní straně brýlí byl nalepený obrázek smaženého kuřete. Předtím to byli turbo boty- Po měsíci skutečně dorazili. Byli to žabky, na kterých byl kousek kartonu, na kterém bylo napsáno turbo pohon. A ještě předtím to bylo radioaktivní lízátko- Nedorazilo, ale to je hold život génia. ,,Sheldone!" Zařvala na mě matka rozzuřená jako běsnící býk a mě došlo, že jsem se asi trochu zamyslel a čas na umývání byl pryč...
