život ve psí smečce

Kapitola 2 (průzkum)

     Vycházeli jsme z tábora. Ghoust nadšeně vrtěl ocasem a uháněl napřed, takže ho musela Cher okřiknout, aby šel jejich krokem. Já neběžela, protože jsem si šetřila síli na budoucnost. Přece jenom, co když tam opravdu někoho najdeme? Nechala jsem ty myšlenky plavat a přidala do kroku. Po chvíli jsme konečně přišli do lesa pod kopcem. Cher se zamyslela. "Půjdeme okolo kopce, nebo na něj vylezeme? Co myslíte?" Ghoust jí neslyšel, zase někam odeběhl. Z toho jednou vyplyne průšvich. Tak rozhodnutí skončilo na mě: "Myslím, že bude lepší jít na kopec. Alespoň budeme mít vyhlídku." Cher kývla. To už přiběhl náš malý jezevčík, celý splavený.

     "Půjdeme na kopec"

     "Cožeeeeee? Ale já jsem unavenej! Proč ho neobejdem?" Zakňučel tiše Ghoust. "Kdybys furt někde nelítal, měl bys energie až až," zavrčela jsem na něj a vyrazila s oběma psy v patách. Když jsme šli nahoru, Ghous měl problém, jeho malé nožky né vždy zvládly přeskočit kořeny či kameny. Jeho delší uši mu plandaly ve vzduchu pokaždé, když přeskakoval nějakou přírodní překážku. Nebo když se o to pokusil. Cher takový problém neměla, ale do její dlouhé srsti se motaly větvičky, hlína, jehličí a pod. Ale už na to byla zvyklá, takže se to snažila vyčistit, až když je čas. Já měla dlouhé nohy a především krátkou šedou srst. Takže jsem jen tak nezakopla, v lese jsem mohla v pohodě běžet a do srsti se mi toho moc nezacuchalo. Ale když je chladno, je to nevýhoda.

     Moje světlemodré oči plály pokaždé, když se mě Ghoust zeptal, kdy tam budeme. Až tam budem, tak ti řeknu, pomyslela jsem si hořce. Občas je pěkně otravný.

     Když jsme vyšli na vrchol, otevřel se nám nádherný pohled. Za kopcem bylo velké jezero a kolem něho les. Všude byla zeleň a na louce se proháňely srny a další zvěř. Proč nám o tom neřekl Alfa dřív? Pomyslela jsem si a koukla na Cher. Asi myslela na to samé. Ghoust si sedl vedle mě a zhluboka oddychoval. Já si olízla tlapu. "Tak jdeme?" otázal se Ghoust. "Jo, ale držíme se u sebe. Nikdo tady neběhá jako zběsilý a dáváme pozor na pach." Koukla jsem na jezevčíka a pak na Cher. Ta kývla a šla z kopce dolů. Já s Ghoustem jsme jí následovali.

     Sešli jsme dolů k jezeru. Očichala jsem vodu a pak se napila. Byla výborná. Její chladivé doušky stékaly po mém krku a já pocítila energii. Vyrazili jsme lesem a byli obezřetní. Ghoust se asi poprvé za život plížil a Cher nedělala nápadné zvuky. Šla jsem uprostřed, mezi nimi. Nikde žádná pachová značka cizí smečky či pouze nějakého psa. Oddychla jsem si. Pak dostal Ghoust geniální nápad. Vyběhl na louku a rozeštěkal se na celé kolo. Všechna zvěř se samozdřejmě lekla a utíkala, až se za ní prášilo. Vyběhla jsem za nim a srazila ho k zemi. Snažil se mi vykroutit, ale marně. "Co to u psích bohů děláš?!" zavrčela jsem na něj: "Co když tu někdo je?!" Přišla k nám Cher a naznačila mi, ať ho pustím. Já si odfrkla a pustila ho.

     "Nikoho jsme tady neviděli ani necítili" začal vysvětlovat menší psík: "a pokud by nás cizí smečka slyšela, už by byla tady!" zachmuřila jsem se. Na tom je něco pravdy. Koukli jsme na sebe a vyrazili zpět. Cestou jsme ještě narazili na velkou a prostornou jeskyni. Tam by se naše smečka vešla minimálně 2x.

     Když jsme se vrátili, lovci se zrovna taky vraceli. Dexter vítala Ghousta a lovci vítali mě a Cher a my zase je. Jen Biarte, Alfa a Omega zůstali tam, kde byli. Pak k nám Alfa přišel: "Nyní se půjdeme najíst. Pak se hlídkaři pochlubí, co našli." Všichni souhlasně zaňafali.

     Omega přinesla úlovek a pak si sedla na své místo. Koukla jsem na úlovek a zavrtěla ocasem. Ulovili dva bažanty, kachnu, tři zajíce a několik myší. "A to není všechno" zašeptal mi někdo do ucha. Byl to černý lovec Nier: "Ještě jsme ulovili laň. Ale tu jsme měli nechat do zásob." Přikývla jsem a mlsně si olízla tlamu. Laň! To je dobrota.

     Seděli jsme v kruhu a čekali na Alfu, až si vezme první nejlepší kus. Ten snědl celého bažanta. To je jeho chyba, pomyslela jsem si, vždycky sní co nejvíc. Až bude hlad, bude to zajímavé. Pak předstoupila černohnědá Beta. Ta snědla půlku druhého bažanta. Tak se vystřídali lovci, tedy Nearon, Nier, Misti a Speed. Pak přišel čas na hlídkaře. Svůj kus si měl vybrat Biart. Hodil ke mě šibalský pohled a kouknul na to, co zbylo. Kachna, dva zajíci a myši. Vrhl se na jednoho hnědobílého zajíce a málem ho celého snědl. V půlce jeho jezení však přišla Beta a sklapla mu čelisti těsně u ucha, takže sebou trhl. "Nech taky něco pro ostatní!" zavrčela na něj výhružně a sedla si zpět. Biarte zakňučel a zacouval zpátky. To sem byla na řadě já.

     Zakousla jsem se do kachny. Byla menší, takže jsem jí mohla sníst celou. Schutí jsem se na ní vrhla. Za chvíli z ní zbylo jenom peří a kosti. Sedla jsem si zpět a olizovala si tlapu od zbytků masa. Na řad byl Ghoust, Cher a Dexter. Pro omegu zbyli tři myši.

     "Tak začněte" koukl na mě a mojí skupinku Alfa.

Tákže, nová kapitolka je na světě! A ten konec má být takoví, jaká je, pokračování přiště.

Budu ráda za vote, koment či zdílení.

Vaše Elfka_R