Prolog

58 6 2
                                    

„Prosím! Ne. Já nechci. Nech mě být! Prosím! Udělám cokoliv." Křičela jsem, ale on si nedal říct. Neměla jsem sílu ani šanci se mu bránit. Byla jsem naprosto bezradná. Nesnášela jsem tenhle pocit. Pocit bezbrannosti. Nedostatek síly se mu postavit. Zastavit to, co mi dělal. Není se ale čemu divit, byla jsem přeci jen malá holka.

Trhla jsem sebou a prudce se posadila. Vedle mě seděla mamka a hladila mě po mých hustých vlnitých vlasech. „Ššš drahoušku. Už je to dobrý. Byl to jen sen" Šeptala mi do ucha. Obě jsme ale věděly, že to nebyl jen zlý sen nebo noční můra. Byla to skutečnost. Krutá skutečnost, která mě hodně poznamenala. Mamka to věděla. Věděla všechno a vím, že ji to ublížilo ještě víc, než mě. Už dávno jsem nebyla ta typická holčička v šatech a mašlí ve vlasech, jakou jsem dřív bývala. Šaty jsem vyměnila za potrhané džíny, trička oblíbených kapel a koženou bundu. Mašle zdobící mé vlasy nahradily stylové čepice a fialové konečky. Své nohy jsem zahalila do bot značky Martens a ruce mi zdobí kupa náramků. To jsem já Samanta Cutlerová.




Ahoooojte vítejte u mého nového příběhu. Rozhodla jsem se ho napsat kvůli nápadu, co se mi vnukl dneska do hlavy. Vy, kteří čtete Ojedinělí... Nemusíte se bát, že bych přestala psát. To vůbec ne. Dokonce mám v plánu ještě hooodně věcí... :D

No ale zpátky k tomuhle zcela novému příběhu. Jsem strašně moc natěšená na vaše reakce a zároveň zvědavá, jestli se chytne a bude se vám líbit.

Takže mám tady pro vás Sam, jak si jí představuju já.. :D

 :D

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Lost in youKde žijí příběhy. Začni objevovat