Lost in you

2. Kapitola

„Sam? Jdeme večer s partou na party do domu jednoho z bratrstev. Nechceš se přidat? Bylo by to super a aspoň bys konečně poznala partu..." Dělala na mě Beth psí oči.

„Jo, proč ne? Půjdu ráda. Stejně bych tu večer neměla co dělat, když jsi mi pomohla s tím vybalováním." Usmála jsem se nad jejím nadšením, které z ní doslova sálalo.

„To bude úžasný Sam, mám takovou radost..." Skočila po mě a samou radostí mě objala. „Musíme se připravit." Vypískla mi nadšeně do ucha.

Odstoupila ode mě a šla najít něco, v čem půjde. Já jsem mezitím došla ke své skříni a vytáhla z ní své o něco více potrhané černé džíny a tričko s Nirvanou. Náramky si nesundávám ani na spaní, takže jsem si je navlékat nemusela. Došla jsem do naší malé koupelny, kde jsem se postavila před malé zrcadlo nad umyvadlem a vytáhla svou kosmetickou taštičku, ze které jsem vyndala černou tužku, kterou jsem obtáhla své oči. Poté jsem si udělala linky a nanesla řasenku, která ještě více prodloužila mé už tak dost dlouhé řasy. S vlasy jsem nic nedělala. Nechala jsem je tak, jak byly, jelikož se s nimi moc pracovat nedá. Navoněla jsem se svým vanilkovým parfémem a byla připravená vyrazit. Vylezla jsem z koupelny a můj pohled spočinul na Beth. Měla na sobě zelenou sukni a k tomu růžovou halenku. Nemohla jsem uvěřit vlastním očím. Bylo to úplně jiné než můj styl oblékání. Naprostý opak. Byly jsme jako jing a jang. Došla jsem ke dveřím, kde jsem si obula Martensky a kývla na Beth.

„Takže můžeme vyrazit?" Zeptala se mě nadšeně. Byla natěšená jako malé dítě čekající na Santu. Musela jsem se nad tím pousmát.

„Zajisté slečno." Zasalutovala jsem jí a vydaly jsme se ven z pokoje, který jsme pečlivě zamkly. Seběhly jsem schody a Beth mě táhla k partičce lidí, kteří seděli na prostorné pohovce uprostřed místnosti. Hned jak Beth spatřili, začali jí objímat a zdravit. Uznávám, že to vypadalo opravdu komicky.

„Lidi, tohle je Sam. Moje dlouho očekávaná spolubydlící." Představila mě Beth.

„Ahoj lidi." Usmála jsem se a doufala, že jsem nezněla jako totální krypl.

Jen jsem to dořekla objaly mě dvě silné paže. „Ahoj, já jsem Jonathan." Usmál se na mě už od pohledu sympatický blonďák. Postupně se mi představili i ostatní. Mia, černovlasá drobná dívka a Luke, modrooký kluk se světle hnědými vlasy.

„Jak dlouho se vůbec všichni znáte?" Zeptala jsem se jich.

„No, jsme tady měsíc a všichni jsem se seznámili na jednom večírku. Vlastně to byl první večírek toho bratrstva, kam jdeme dneska." Odpověděl Jonathan.

„Lidi, tak už pojďte." Ozvala se Beth, která si celou dobu něco špitala s Miou a smály se bůhví čemu.

Vyrazili jsme ven z téhle obří budovy a zhrozili se nad tím děsným lijákem. Zevnitř vůbec nebyla bouřka vidět ani slyšet, takže nás to docela překvapilo. Rozběhli jsme se směrem k domu bratrstva a mezitím pěkně zmokli. Měla jsem úplně promočené tričko, které se ke mně lepilo a zvýrazňovalo tak všechny záhyby na mém těle. Opravdu skvělé. Džíny ztěžkly pod náporem vody a v botách čvachtalo. Může být něco horšího? Bohužel ano, protože se večer ani zdaleka nepodobal mým představám.

Jen co jsme se dostali na pozemek bratrstva bylo nadmíru jasné, že tu o alkohol není nouze. Studenti potácející se ze strany na stranu nestarajíc se o zítřek jakožto první den školy. Líbající se páry, které vůbec nekoukali na osobu, se kterou si vyměňují sliny. Naježila jsem se při pohledu na všechny ty studenty. Procpali jsme se ke dveřím a dostali se do centra dění. Najednou se všichni někam rozprchli a jediný Jonathan se mnou zůstal. Došli jsme do kuchyně, kde byly různé druhy občerstvení. Jonathan mi hned přinesl kelímek s punčem a vedl mě do obýváku, který představoval taneční parket. Všechna ta zpocená těla lepící se na sebe...