Dnes jsem oznámil společnosti, že končím.
Neměli žádné námitky. Pouze jsem podepsal pár zatracených papírů.
Když jsem přijel zpět do dormu, všichni už spali.
Začal jsem si balit všechny moje věci, když v tom jsem zaslechl něco, co jsem nikdy nechtěl slyšet.
Tvoje sténání nešlo přeslechnout.
Chtělo se mi křičet.
Slané potůčky slz se spustily z mých očí.
Skoro jsem neviděl na mé klepající se ruce, ve kterých jsem držel moji nejoblíbenější košili.
Měl jsem ji v ten den kdy jsme se poprvé políbili.
V tu chvíli jsi byl tak něžný.
Kam se to všechno podělo?
