Dívka s fialovýma očima

•1•

Je to tady zas, stojím před ředitelnou. Zaklepu a se slovy dále vlezu dovnitř.
„Dobrý den.” pozdravím jako slušná slečna.

„Dobrý den, ty jsi Mallory, že? Tak pojď se mnou dovedu tě do třídy.” řekla milým hlasem postarší ředitelka.

Takhle to chodí už dlouho, samé stěhování. Tentokrát se máma rozhodla přestěhovat do malého městečka Forceland.
S paní ředitelkou jsme vstoupili do třídy. Oči jsem měla sklopené k zemi. Po třídě se rozlehl zvuk odsunování židlí.

„Posaďte se třído.” řekla ředitelka a všichni tak udělali.

„Chtěla bych vám představit vaší novou spolužačku Mallory Foxlord. Doufám, že jí hezky přivítáte. Tak Mallory, -oslovila mě ředitelka- chceš nám o sobě něco říct?” zeptala se mě.

Třídou se rozléhal tichý šepot. Jen jsem záporně zakroutila hlavou a oči zvedla ze země. Šeptání se zesílilo. Většina mi koukala přímo do mých fialových očí. Ano, mám fialové oči. Je to nezvyklá barva. Lidi se mě bojí, prý jsem nějaká čarodějnice. Samozřejmě že nejsem. Sice se kolem mě dějí zvláštní věci, ale čarodějnice vážně nejsem.

„Klid třído!” pronesl starší učitel, který seděl za katedrou.

„Můžeš si vybrat, kde chceš sedět. Buď si sedni k Danielovi -ukázala na černovlasého chlapce v poslední lavici prostřední řady, který mě sledoval- nebo si sedni sama -ukázala na prázdnou lavici, která byla úplně vzadu u okna.-” Řekla a věnovala mi milý úsměv.

„Sednu si sama, děkuji.” řekla jsem a vydala jsem se k teď už mému místu.

Na lavici jsem si vyndala propisku a zápisník. Ředitelka se rozloučila a odešla. Hodina probíhala vcelku normálně. Sem tam se na mě někdo otočil.Nejvíce pohledů mi věnoval černovlasý kluk jménem Daniel. Naše pohledy se opět střetly. Nebylo to jako předtím.Tenhle pohled byl mnohem delší, jakoby se snažil číst mi z očí jako z knihy. Snažila jsem se o to samé, ale nešlo to. Ani jediný náznak jakékoli emoce. Z jakéhosi transu mě vytáhl zvonek. Jako blesk jsem se zvedla ze židle. S očima připnutýma k zemi jsem se vydala hledat záchody. Ty jsem však nemohla za boha najít. Narazila jsem do nějaké osoby. Oči jsem měla pořád přikované k zemi a přes ně měla pár blonďatých pramínků vlasů.

„Omlouvám se.” řekla jsem.

„Když se s někým bavíš je slušnost se mu koukat do očí.” poznamenal vysoký nepříjemný hlas.

Pohled jsem zvedla ze země a pohlédla na blonďatou dívku, která se vylekala a udělala krok vzad.

„Nevíš kde jsou záchody?” optala jsem se dívky, která si mě zkoumala s vyděšeným výrazem.

„Na konci chodby a pak doprava.” řekla a ukázala na dveře s nápisem WC.

„Děkuji.” řekla jsem a odkráčela k záchodům.

Postavila jsem se před zrcadlo, rukama se opírajíc o umyvadlo jsem si hleděla do očí. Dveře se rozletěly a na záchody vtrhl kluk s černým hnízdem na hlavě.

„Co tu sakra děláš?” zeptal se mě Daniel.

Nedokázala jsem nic říct, jen jsem se rozhlédla. Právě teď stojím před Danielem na klučičích záchodech.