Hey Parents! (Harry Styles / 1D) 3/3

9) Sweet Creature

Emily
Když to vezmu kolem a kolem náš výlet v Irsku byl velice rozmanitý. Většinu času jsme s Harrym byli v Niallově společnosti a výlety, které jsme si plánovali týden dopředu, byly ty tam. Samosebou byla jsem na Harryho naštvaná a ještě pořád jsem. Více méně mohu si za všechno sama.

Na moji náladě se podepsaly mé dny a tím pádem o výletech nemohla být řeč. Pořád jsem měla potřebu se s Harrym hádat, vylévat si zlost, rozzlobit se i nad malou věcí jako třeba, že došel toaleťák....

"Já Vás lidi nechápu. Oba jste mi psali jak budete cestovat po Irsku, že se ani neuvidíme a zatím. Co se s Váma děje?"

Niall měl o nás posledních pár dní, co jsme u něj byli, strach. No ani se mu nedivím. Permanentně naštvaná ženská, uřvané děti a chlap, který vypadal, že si sedne k televizi a ani se nehne.
Ovšem Harry byl typ chlapa, který si vzal radši kytaru a skládal.
Často to dělal i doma. Však to byla jeho práce. Občas přemýšlel o návratu k hudební dráze.
Má doma sešit s písněmi, který si tajně nazval "Moje sólo album" (děsivý). Nebyla jsem sice vždy první, kdo slyšel jeho písně, většinou je slyšela Darcy před spaním.
V té chvíli jsem si připadala, jako​ její starší sourozenec, který jí závidí pozornost otce.

Písně všeho druhu a ovšem naše maličká holčička z nich ještě nemá rozum. Párkrát jsem s ním Darcy uspávala a upřímně... Naše holčička bude jeho největší fanynka a v době své puberty bude určitě svým kamarádkám vyprávět jakého má tatínka. Budou ho společně poslouchat a já budu muset odhánět davy holek i v důchodu.

"Emily mohla by jsi mě laskavě poslouchat!?"
Vytrhne mě z mojí bubliny Harryho rozzlobený hlas. Jo a pak, že já jsem furt naštvaná...

"Co se děje?" snažím se být v klidu, ale podepsání mých dnů a dalších okolností za posledních pár hodin, to na klidnou větu nevypadá už vůbec.

"No jasně. Nezvyšuj na mě hlas. Vezmu si Miu a Darcy, přibalím Nialla a půjdeme se projít." řekne mi už s teď relativním klidem. Jen přikývnu a já ze svého místa na gauči vše pozoruju.

Miu, Darcy pěkně podkládá do kočárku a na Nialla jenom zavolá a už je připraven. Pak koukám, že si bere i sešit s písněmi a kytaru.

"Odpočiň si." usměje se na mě, dá mi pusu do vlasů. Před chvílí na mě vyjede a teď pusa sem pusa tam. A kdo pak má svoje dny....

Harry
"Sedneme si sem. Tady je krásný výhled na moře." řekne Niall, který stojí na kraji útesu a protahuje se. A co já?

Já jako vzorný otec se táhnu s kočárkem. Nejstarší dceru držím v náručí a v další ruce držím kytaru a sešit. A ptáte se, co nese Niall? Ten si nabalil dva piknikové koše jídla, má taky kytaru. Ale hlavně, že má to jídlo... Jo a ještě nese deku. Teď ji rozbalil kousek od útesu.

Usměji se na něj a zaparukuju blízko deky, ale hlavně ne blízko útesu. Nechci nic říkat, ale kdyby mi jedno z mých dětí spadlo z útesu... Mohl bych tam rovnou skočit sám...

"Tak ukaž, co máš. Zkusím to zahrát a zpívej. Víš jak, když to je Tvoje písnička. Bude divný, kdybych to zpíval já." zazubí se Niall a dívá se mi přes rameno, kterou písničku vyberu.

Přemítnu několik stránek a ke každé písničce mám milion komentářů. Niall se mi dívá přes rameno a tlemí se každé mé poznámce. Je někdy i horší než Darcy... Počkat, on je horší než jakékoli dítě.

"Zahraj tuhle." ukáže Niall prstem na jeden zápis a já se leknu.

Pousměji se. Mám tuhle píseň nejraději. Hlavně její pomalý rytmus se mi líbí a uklidňuje mě, ale mám ji radši i z toho důvodu, že je o Emily.

Jak jen to říct... Písničky, které se píší během manželské krize, hádky a tak... Se staly jedny z nejlepších... Konec keců... Jde se na to...

Dám sešit mezi mě a Nialla, hlavně aby jsme oba viděli. Jak já na slova, tak Niall na akordy.

Oba na sebe kývneme... Jen, co se rozezní první tóny, polije mě krásný pocit. Pocit štěstí a to přesně ve mě vyvolává Emily každým dnem... I když písnička je z části... Jak jen to říct, někomu by se mohla zdát negativní i pozitivní zároveň... Ale vlastně má v sobě všechno...

Sweet creature, sweet creature
When I run out of rope
You bring me home...

Leuš