Hey Parents! (Harry Styles / 1D) 3/3

11) Omlouvám se!

Emily

Takhle rychle jsem z párty nikdy neběžela. Doslova jsem Harryho tahala za sebou jak vlaječku. Ne, pardon. On za mnou vlál jak hadr. Měla jsem nervy v kýblu. Darcy už byla párkrát nemocná, občas se to zvrtlo na pobyt v nemocnici na  pár dní.  Jenže teď jsem jako matka měla neblahé tušení. Všechno se ve mě sevřelo a nebylo mi vůbec dobře. 

Harrymu se podařilo chytit taxík.

"Do nemocnice." řekla jsme udýchaně a posadila jsem na sedadlo. Harry ještě řidiči upřesnil do jaké nemocnice. Ze všech nervů mi nedošlo, že v Londýně je ještě jedna nemocnice. 

Z okýnka jsem sledovala dění ve městě a pořád jsem měla v žaludku ten hnusný pocit beznaděje.  Harry mě chytit za ruku. Celá jsem se klepala.  

Taxík zastavil u nemocnice a já rychle vyběhla z taxíku. Nechala jsem Harryho Harrym a doslova vlétla do vestibulu do nemocnice. Když mě viděla recepční zatvářila se opravdu hodně vyděšeně. Nedivím se, na mě kdyby doslova vlétl někdo takový, tak se taky netvářím bůh ví jak nadšeně. Ženská ve společenských šatech a na obličeji vyděšený výraz. 

"Dobrý večer. Přejete si?" snažila se na mě ta dobrá žena hezky. Já však byla úplně mimo. Moc jsem se jí chtěla zeptat, kde je moje Darcy. Opravdu moc. Harry mě, ale předběhl.

"Dobrý den. Harry Styles. Leží tu má dcera Darcy?" 

Nechápu jak může znít, tak klidně.

Nejhorší je fakt, že máme ještě jednu dceru, která je vlastně ještě malinká a může ji teoreticky hrozit větší nebezpečí, než naší roční Darcy. Začala jsem si všechno uvědomovat. Místo toho, abych s nimi byla doma v bezpečí jsem byla na pryč a musela je hlídat Annie a nesla všechny následky za mě... za mámu. Cítila jsem se teď jako ta nejhorší matka na světe... A v tu chvíli jsem si všechno uvědomila... 

"Zlato jsi v pořádku?" zeptal se Harry, když viděl můj vyděšený výraz. Určitě i můj obličej ztratil svoji zdravou barvu.

Harry mě opatrně chytil okolo pasu a posadil mě na nejbližší sedačku. Nedokážu vyjádřit svůj momentální pocit, všechno se ve mě sevřelo a já jsem se cítila bezmocná. Možná by se to dalo připsat k nějakému stavu. Je to hrozný pocit a opravdu to nikomu nepřeji zažít. Chtělo se mi plakat a křičet zároveň.

Harry  

Koukal jsem na svoji ženu. Všechna dobrá nálada z ní vyprchala a i z mě... Vždyť jde o moji prvorozenou dceru. 

Od té doby, co jsme vypadli z večírku mi telefon neustále zvonil... Tedy vibroval, po asi 50 zazvonění a mojí několikáté zprávě, že nemohu jsem v nemocnici, jsem telefon raději vypnul. 

Ještě více jsem Emily objal. Potřebuje mě. Vlastně i já jí...  Jinak bych se sesypal jako domeček z karet. Myslel jsem si jak budu tyto situace zvládat a všechno ustojím. Dneska se ve mě probudila, ta část mě, která má prostě pocit, že to nezvládne... 

"Pán a paní Stylesovi?" ozvalo se od jednoho doktora, který se zde najednou objevil. 

Oba jsme s Emily vyskočili a je mu bylo hned jasné, že jsme ti, které hledá.

"Dobrý den." slušně nás pozdravil a podal nám ruku. 

Viděl jsem na Emily, jak by ho nejraději zasypala všemi možnými otázkami na zdravotní stav naší dcery, ale její vychování jí v tom bránilo.    

"Vaše dcera je mimo ohrožení života." když tuhle větu doktor vyslovil Emily zbledla. Posunky jsem tomu dobrému muži naznačil, že tohle nebyl ten nejlepší nápad jak začít.

"Všechny části skládačky se nám podařilo bezpečně odstranit. Bude u nás hospitalizována do konce týdne."

Skládačky? Co? Ale my ji žádnou skládačku nekoupili... Podíval jsem se na Gemmu... 

Hlídala Darcy společně s mámou. Má ve zvyku si s někým hodně dlouho povídat po telefonu a nevnímat okolí. Podle jejího výrazu jsem to typnul zcela správně.
Hlavně, že první pravidlo, co jsme si určili bylo, ať ji nenechávají bez dozoru, hlavně ne s hračkami tak malými, které může spolknout. 

"Díky tady slečně jsme skládačku zkompletovali. Vaše dcera už je zcela v pořádku." řekl muž v bílém plášti a jak rychle se tady ukázal, tak i zmizel.

Po té se stalo několik věcí najednou... Chci se jen pochválit, že mám tolik síly a udržel jsem Emily ve svém náručí. Jinak by ten milý pan doktor musel ošetřovat ještě Gemmu...

"Emily hrozně moc se omlouvám. Mě to nedošlo." bránila se Gemma a začala couvat.

"Omlouvám se? Nedošlo Ti to? Co prosím? Myslela jsem si, že Ti můžu plně důvěřovat. Ale po tomhle... Harry pojď jdeme se podívat za Darcy."

Koukal jsem na všechny s otevřenou pusou a poté co mě Emily chytila za ruku a táhla na pokoj k naší dceři, jsem jen kroutil hlavou...

***