Hey Parents! (Harry Styles / 1D) 3/3

8) Malá nehoda

Harry

"Hele Harry nevíš něco o té ceně z roku 2013? No víš ta z Brits." vyzvídá Niall u naší společné večeře.

"Vůbec nevím o čem to mluvíš kámo." odpovídám mu se značně plnou pusou a usmívám se, tak aby vážně bylo poznat, že s tím nemám nic společného.

Snažím se stejně, krásně jako jsem se usmíval na Nialla, usmívat na moji nejkrásnější ženu. No, ale když vidím ten její výraz... Nejradši bych si dal facku sám a zakopal se pod zem.

"Nechte to plavat. Mám jich v pokoji dost." zasměje se Niall pro odlehčení situace.

Situace, ale odlehčená vůbec není...

Emily se na mě dívá jako na vraha a Darcy se jen tlemí. Když mě neprozradí moje všelijak divné obličeje, tak mě prozradí má vlastní dcera. Jak milé!

Podívám se nahoru na strop a dělám, jak mě moc zajímají nepravidelné žluté tvary, které jsou rozprostřené po stropě. Někdy si říkám, že bych toho Oskara měl dostat.... Za takové herecké výkony si ho zasloužím... Ale občas jako je právě tato blbá situace se mi vzdaluje ve tmavém tunelu a Leonardo si je sbírá do velikého pytle. Někdy i v těch snech vypadá jako Grinch, když chtěl ukrást Vánoce.

"Co budete dneska dělat?" zeptá se Niall a já odtrhnu oči od své ženy, která mi jasným pohledem ukazuje, jak dnes večer skončím.

"Pojedeme se asi podívat do Dublinu. Nebo je tu snad něco, co by jsi nám doporučil?" odpovím Niallovi a dám své ženě ruku kolem ramen.

Emily moji ruku setře se a s nadšeným výrazem se nakloní nad mapou, kterou Niall před chvíli přinesl.

Tak usmiřovací taktika mi nevyšla. Nechci nic říkat, ale mohlo by jedno z mých dětí postihnout nějaká střevní příhoda a zůstali bychom doma....

A mohli by jsme pracovat na třetím dítěti a třeba by to konečně byl i kluk.

Niall nadšeně jezdí prstem po mapě a Emily ho se s stejným nadšením pozoruje. Darcy, která mi sedí na klíně se začne podezřele vrtět a pak to přijde...

Teplo v oblasti mého rozkroku je větší a větší... A dokonce i smradlavější...

Bože ty existuješ!

Rychlosti blesku se zvednu ze židle, slušně se těm dvoum omluvím a běžím nahoru rychle něco dělat. No běžím, křičící dítě, které má momentálně snad ty největší křeče v břiše a smrdí čím dál víc.

"Cos jedla maličká?" zeptám se spíš sám pro sebe, když sundám Darcy plínku a se znechuceným výrazem ji házím do koše na odpadky.

"Pupu, mňam mňam." v Harryho překladu (Pudink, jahůdky, piškoty).

S úsměvem nad tím protočím oči. Je hezký, že má tohle ráda, ale Emily by ji to tak často dávat neměla, jelikož průjem neustává.

"Příště až ti to maminka bude dávat. Udělej tohle." zašklebím se na ni.

Darcy se usměje a udělá úplně stejný obličej jako já. Jak taky jinak, vždyť je celá po mě.