Remember? w/GEJMR

Eins

*Pohled Kuby*

Když jsem doběhl k Anetě,vítězně se usmála. ,,Vyšlo mi to...ono to vyšlo" zapištěla. ,,Co?" zvedl jsem jedno obočí. ,,Odešla" kousla se do rtu ,,a ty už budeš jenom můj". Došlo mi to po pár vteřinách. Proboha já jsem takovej idiot. Otočil jsem se a běžel zpátky do pokoje,ale ona tam už nebyla. Vyběhl jsem z nemocnice,ale nikde okolo nebyla. ,,Do prdele!" zakřičel jsem nahlas a všichni se na mě otočili. Ale tohle mi teď bylo jedno,musím najít Lin. Běhal jsem po okolí nemocnice a křičel její jméno,ale marně. Chtěl jsem ji napsat,ale blokla si mě a má změněné telefonní číslo. Vzdychl jsem a vydal se domů.

*Po pár měsících*

Každým dnem to jde se mnou z kopce. Naposledy jsem z bytu vyšel  ten osudný den. Video se nevydal XX dní...týdnů..měsíců. Nemám na to...nemám na to,se přetvařovat,že jsem strašně happy a nic se neděje. Taky jsem poslední dobou začal hodně pít. Nikdy jsem netušil kolik alkoholu doma mám. Alkoholu tu sice mám dost,ale jídlo tu schází. Nedá se nic dělat,musím vyjít ven.

Oblékl jsem se a učesal se. Obul jsem se a vyšel jsem ven. Zamkl jsem za sebou a vyšel jsem ven z paneláku.

Procházel jsem zrovna Václavským náměstím,když se to stalo. Přímo přede mnou se zastavili dva kluci. Jeden z nich vytáhl pistoli. ,,Naval všechno cenné nebo střelí" řekl ten druhý. A protože jsme byli v části Václaváku,ve které skoro nikdo nechodil,jsem tu byl s nimi sám a proto jsem nemohl volat o pomoc. Už jsem mu podával peněženku,když přiběhla nějaká blonďatá holka. ,,Nechte ho!" zakřičela a skočila po tom,co držel pistoli. Ale on zmáčkl spoušť. Ucítil jsem palčivou bolest v pravém boku. Tričko mi nasáklo červenou barvou. Peněženku jsem upustil na zem a chytl se za ten bok. Oba ti kluci utekli a já tu zůstal sám s tou holkou. ,,Proboha oni tě postřelili" vytáhla mobil a zavolala sanitku. ,,Jak se vlastně jmenuje..." nedořekla to,protože otevřela moji občanku. Chvíli na ni zírala a pak ji odhodila. Zády jsem se opřel o chladnou stěnu jednoho domu. Odněkud se ozval dětský pláč. Holka odběhla a vrátila se  s zeleným kočárkem pro dva miminka. Byla to holčička a chlapeček. Připomnělo mi to Aničku a Honzíčka. Po tváři mi stékla slza. ,,Aničko pšt. Honziku fuj!" zakřičela ta holka. I přes tu bolest jsem se natáhl,abych viděl,alespoň jedno z těch dětí. ,,A jak se jmenuješ ty?" řekl jsem pomalu. Zarazila se a dívala se na mě nejistým pohledem. Ozvala se siréna a sanitka byla za chvíli u nás. Naložili mě na nosítka a jeli jsme do nemocnice. Pořád jsem musel myslet na tu holku...

Wassup!
Tak tady pro vás mám pokračování lásky naslepo :---) Kdo je rád?
Budu ráda za každý vote,komentá4 nebo případné sdílení :)
Vaše MenTeovka 😏
Btw.: Tahle FF nebude vycházet pravidelně :D jen tehdy kdy budu mít čas nebo na tuhle FF dostanu chuť xD