Temná bytost

Část 1.

Noc která mi změnila celý život ..

Moje srdce bilo jako o závod. Mého těla se zmocňoval divný pocit. Slyšela jsem druhý dech a v pokoji se cosi pohnulo. Nedokázala jsem se pohnout. V mysli mi panoval neklid a tep se mi stále zvyšoval. Oči jsem měla zavřené a nádechy byly hlasitější. „Nadešel snad můj konec ???" Po tváři mi stekla slza a já věděla, že jsem v pasti. Uslyšela jsem kroky a přibližovalo se to ke mě. Silně jsem držela deku a můj tisk nechtěl povolit. Slzy se hrnuly hned za druhou a na jednou jsem něco ucítila. Dotklo se to moji nohy. Nedokázala jsem nic udělat. Přála jsem si, aby už bylo po všem, ale tohle byl zatím začátek.

Cítila jsem chlad a začala se mi projevovat panika. Ruce se mi začali třást a náhle mě to začalo odkrývat. Stisklo mi to silně nohu a já se pohnula. Zavrčel, byla jsem skoro odkrytá a stále jsem nedokázala otevřít oči. Jeho ruka začala sahat po mém stehně. Druhou rukou stáhl deku, která mi ještě kryla záda a část hlavy. Tak moc jsem se třásla až se začal dotýkat mého pozadí . Z úst mi vycházeli hlasitější výdechy. Dotýkal se už oběma rukama mého břicha a ústy se přibližoval k mému krku. Byl nade mnou a já jen doufala, že se z toho dostanu. Rtami mi začal líbat krk, až se přibližoval k bradě. Najednou se přitiskl k mému tělu. Připadala jsem si jako nějaká hračka, s kterou si můžete dělat co chcete. Už zbýval malí kousíček od mích rtů. Dotkly se ! .. Začal mě líbat a mě nic jiného nezbývalo než spolupracovat. Jeho doteky se posunovaly po mém rozechvělém těle. Nedokázala jsem nic udělat, ale jedno jsem mohla. Pomalu jsem začala otevírat oči. Slzy mi neustále tekly proudem. S úst jsem najednou ucítila ústup a tlak jeho rukou a těla zmizel. Zaostřela jsem zrak a rychle jsem vyskočila z postele. Otáčela jsem se na všechny strany a v pokoji zalehlo náhle ticho a já si uvědomila, že jsem se probudila jen zpocená ze zlého snu.

V klidu jsem si sedla na bok postele a z hluboká jsem se nadechla. Utřela jsem si uplakané oči a vzala si telefon, který jsem měla pod polštářem. Byly tři hodiny ráno a po noční můře jsem nemohla už spát. Lehla jsem si a přemýšlela jsem co se přihodilo. Po celou noc jsem měla v uších sluchátka a poslouchala hudbu. Pohled mi směřoval k vedlejší zdi, kde byly pověšené fotky. Vzpomněla jsem si na mojí nejlepší kamarádku, s kterou jsme se nedávno pohádali. Do očí se mi opět hrnuly slzy a zkoušela jsem na to nemyslet. Když jsem se podívala na hodiny bylo půl páté, rozhodla jsem se že půjdu na chvíli ven. Bylo velmi brzo a po tichu jsem chodila po pokoji a hledala něco na sebe. Vlezla jsem do koupelny, která byla hned vedle. Když jsem rozsvítila leknutím jsem uskočila. Uviděla jsem se v zrcadle, měla jsem kruhy pod očima a to nebylo to nejhorší. Všimla jsem si cucfleku na krku. Můj pohled klesl na tělo. „Já asi šílím !" .. Na břiše jsem měla škrábance a na nohou modřiny. Ten moment jsem nic nechápala. V hlavě se mi začali hromadit otázky .. „Byl to snad jen sen, nebo se pletu ?" .. Nikdo v pokoji nebyl. Zmocňoval se mě strach a musela jsem okamžitě vypadnout z baráku. Seběhla jsem potichu schody abych nikoho nevzbudila a utíkala jsem ke dveřím. Sebou jsem si vzala peněženku kdybych náhodou chtěla jít do obchodu. Venku je tma a díky bohu mě lampy svítili na cestu. Dýchala jsem studený vzduch a zmateně se procházela. Chvílemi jsem nevěděla kam vlastně jdu. Myslela jsem jen na osobu která se mi ocitla v místnosti. Určitě byla skutečná jak bych si jinak udělala rány na těle. „Jak ale zmizel ?" .. Nemohla tak rychle utéct .. „Co se to sakra děje ??"

Po hodině chození jsem si sedla v parku na lavičku a hlavu jsem zabořila do dlaní. Přemýšlela jsem .. Rodiče se nic nesmí dozvědět, považovali by mě za blázna a nevěřili by mi ani slovo. Krk si musím obmotat šátkem. Je mi strašně, že nemám nikoho komu se můžu svěřit. Všechno je jen na mě .. Ach jo, kdybych tak nebyla pohádaná s Viky .. Ta mi vždy důvěřovala a pomohla mi, když se něco přihodilo, ale teď se nebavíme kvůli Tomovy .. Tom je její přítel a řekla jsem ji že se věnuje poslední dobu jen jemu a na mě kašle (což je pravda).

A abych se představila. Jsem Amélie a je mi 17 let. Půjdu do třetího ročníku na střední uměleckoprůmyslovou školu. Mám štíhlou postavu a černé vlasy .. Pocházím z bohaté rodiny a mám mladší sestru Lisu které je momentálně 6 let a za 14 dní jde do první třídy .. Rodiče jsou většinu času v práci nebo s Lisou na výletě. Ne že by se o mě nezajímali, ale jsem už dostatečně stará na to, abych se o sebe postarala sama. Někdy mi přijde, že lituji toho, že jsem se vůbec narodila, ale je to jen můj názor. Hodně věci se změnilo a moc mi chybí časy, kdy jsme s mámou chodili ven a povídali si jako nejlepší kamarádky. Teď už nemám nikoho ani nejlepší kamarádku Viky. Ve škole se semnou nikdo nebaví .. Nejspíš proto, že mám styl Emo, ale už jsem si na samotu zvykla, nic jiného mi taky nezbývalo. Zbytek rodiny, jako je babička atd. jsem nikdy neviděla a nevím kde se nachází. Můj život je totálně na hovno ! Je to pár měsíců zpátky co mi zemřel brácha. Ondrovi bylo 21 a měl rakovinu. Rodiče dělali vše aby se uzdravil, ale :( .. .. Táta ho měl radši než mě a Lisu. Nevím proč mě rodiče nenávidí, jestli jim vadí jak se oblékám, nebo jakou jsem si vybrala školu, nebo jak se chovám .. Chovám se tak jak oni ke mně .. Vše dělám podle nich špatně, od bráchovi smrti se všechno změnilo. A aby toho nebylo málo, v 15 letech jsem byla šikanována a trpěla jsem anorexii. Psychicky jsem byla na tom špatně. Chodila jsem na různé vyšetření a brala jsem prášky na úzkost. Chvílemi jsem tak uvažovala „co kdyby jsem odešla ?" „Chyběla bych vůbec někomu ?" .. „Zajímá se o mě vůbec někdo ?" ..

Leknutím jsem se odtrhla od svých myšlenek, když jsem uslyšela křupnutí. Hned jsem si stoupla a otočila se .. I když bylo šest hodin, stále byla tma a nic jsem neviděla, ale rozhodla jsem se odejít. Asi není moc dobře se oddalovat od domova. Stále jsem se otáčela a měla jsem pocit, že mě někdo sleduje. Pak jsem si vzpomněla na osobu v mém pokoji a opět se mě zmocnil strach. Přidala jsem do kroku, až jsem chtěla rozběhnout, ale najednou jsem něco uslyšela .. Zpestřila jsem sluch .. Někdo volal moje jméno .. "Amélie" .. „To je snad zlý sen, blouzním !" Je to jen v mé hlavě, není to skutečné. Když jsem udělala pár kroků, musela jsem se otočit. Ten moment jsem se chtěla propadnout do země !

(Omlouvám se za chyby a doufám že to aspoň někoho zaujme. XD .. Tohle je můj první příběh, tak uvidíme co s toho vznikne .. :D  )