MAVY/není úniku

Prolog

Ahoj,  Btw tu písničku od Linsey Sterling si pusťte kdy chcete.
_________________________________
Martin's POV

Za těch bezesných nocí co tady trávím sním jen o člověku, kterého miluju.
Samozřejmě, že si ze mě dělají srandu někdo by to nazval i šikanou, ale já se bránit umím.

Né každý je totiž tolerantní k lidem s jinou orientací směřovanou na stejné pohlaví a zvláště né tady.

Ale když mě ty pomněnkově  modré oči lesklé od slz spatřili,...nevěděl jsem, že to se mnou půjde takhle z kopce. Vážně ne. Zatím mám jen roztržený ret a pár modřin, ale mohlo to dopadnout daleko, daleko hůř.
Hlavní je, že je Kája v bezpečí a že ho brzy uvidím. Přez pletivo, ale aspoň něco.
Neucítím jeho sametové rty na těch mích a neschoulím se  v jeho obětí.
On je to jediné proč jsem ještě tady. Dávno bych si rozbil hlavu o roh  stolu snědl jed na krysy pokud bych nějaký našel  nebo bych si hodil mašli, sehnal žiletku  kdyby nebylo jeho.

   Samozřejmě, že si to Kája dává celé za vinu, ale jediný kdo je opravdu vinný jsem já. Přesně tak, můžu  za to, ale nenávidím každou vteřinu tady.
Ovšem pokud pro Káju zajistí takovou ochranu jakou nám slíbili, když se přiznám budu tady rád. Jak jsem jen mohl být takový ignorantský, podělaně egoistický a debilní sobec ?
Vždyť mi mohli Káju zabít. To už by nebavilo žít ani mě.

Ani nevíte jak je mi líto, že ho pokaždé vidím smutného. Ale se  soucitem v očích. Krom soucitu se mu v očích třpytí i  láska a starost.
Vzpomínám si na doby kdy jeho oči zářily štěstím  a radostí. Vzpomínky jsou asi to jediné co mi zbylo krom těch jeho smutných modrých očí.

Flashback

  Kolik je kurva hodin? Poslední, co si pamatuju je, jak jsme si hrály s Karlem na doktory. Asi jsme to trochu s tím chlastem přehnali.

Kája ještě spí a já ho nebudu budit. I když jsem o hodně věcí v životě přišel a proto jsem jaký jsem, Káju mi nikdo nevezme. A teď si půjdu zapít prášek a tomuhle spícímu stvoření  přinesu taky . Ať mi ta hlava nepraskne.

No, když o tom zpětně přemýšlím, tak to bylo nakonec oprávněné. Oslavovali jsme totiž náš úspěch. No jo, YouTube už není takový jaký býval a protože jsem youtuber, tak svým způsobem neumím nic.

Opravdu hodně se toho změnilo.

Ale abych dokončil myšlenku. S Kájou jsme si našli pár šikovných kamarádů, kteří umí lecos zařídit. A teď pracujeme s nimi . . .No jako překupníci různých zajímavých věcí  z Asie do Ameriky. Od váz přes vzácné sošky až po trávu, ale drogy jenom výjimečně.
Když se nad tím zamyslím dává to naprostý smysl. Peníze jsou víc než slušné, oba milujeme cestování a adrenalin.
Naše práce  používáme  jako zástěrky. Já jsem reportér a píšu o Asii a Kája pořád schopný youtuber.

I on se změnil. Téměř ztratil svou nevinnost a stal se z něho muž. Je to zvláštní jak rychle dospěl.
Mě je teď dvacet čtyři a jemu dvacet pět.

Zprvu jak už to už u Káji bývá   protestoval proti jakékoli nelegální činnosti, ale když vyděl zálohu za první kšeft nakonec svolil. "Jen na zkoušku,, říkal.
Krom toho jsem do něho pořád ryl. Bohužel  ani chlpi z té naší práce moc nevěřili Karlově zástěrce, ale jak nám to hezky vyšlo. Všichni tomu uvěřit. Jak rodina a známí, tak i fanoušci.

Konec Flashback

Ještě osm let. Šest za dobré chování. Osm zkurvených let. Osm let bez svobody.
Osm let bez veselých modrých očí.

Asi nejkratší díl.Později se budu snažit psát do tisíce a víc.
Pokud se líbilo můžete nechat vote 🌟nebo komentář📝. Všechno se počítá.

Meryl ♥