MAVY/není úniku

A jak to bude dál.

Ahoj pozemšťane zdravím tě u nové kapitoly. Omlouvám se za chyby.
_________________________________

,,To si popsal úplně přesně. Ty můj cizinče."

,,A jak to bude dál?" Zaptá se Martin.
,,Takhle. Doktor říkal, že pokud si budeš chtít vzpomenout, tak to půjde." Odtáhnu se z objetí a pokračuji.
,,Ale nebude to jednoduché už jenom kvůli tomu, že si vzpomeneš i na nehezké věci."
,,To mi nevadí. Chci si vzpomenout. A můžu tě o něco požádat?"
,,Jasně."
,,Pomůžeš mi s tím?"
Na tuhle otázku reaguji s úsměvem.
,,Jasně."
Martinova tvář se rozzáří a on řekne.
,,No, já teď, tak nějak nemám kde bydlet."
,, Samozřejmě můžeš bydlet u mě a kdyby se ti to třeba nezdálo, najdeme ti něco jiného. Pomůžu ti začít znova."
,,Proč jsi na mě, tak hodný?"
Na tuhle otázku se rozhodnu neodpovídat. Příjde na odpověď sám.
Ještě chvíli jsme si povídali a já si uvědomoval, jak moc jsem šťastný. Myslím, že tohle půjde. Zvládneme to.

 
...    

Po návštěvě Martina v nemocnici jsem si sedl k práci. Musím to dodělat,  jinak bude výplata mizerná. Ale díky kvůli tomuhle článku to je dobré. Můj šéf je skvělý, ale míří výš, takže odchází pryč a budeme mít novou ředitelku. Ještě nikdo neví, kdo to je.

Dnes jsem na sebe pyšný,protože jsem dodělal úplně všechno co jsem chtěl.
Článek hotový, mám uklizeno, udělal jsem si dokonce i oběd a konečně jsem natočil video. Bylo to něco, jako omluva a vysvětlení situace. Lidi si mysleli, že Martin umřel a já se z toho nemůžu dostat, nebo tak. Neřekl jsem jim všechno, jen asi polovinu pravdy, ale žádné kecy.
Vzali to moc hezky a někteří se svými komentáři vyznamenali, jak byli pozitivní. Proto miluju svoje fanoušky.
Byl to dlouhý den a zítřek bude ještě delší. Dostal jsem totiž mail, že se mám jako pracovník z domova dostavit do hlavní budovy. Bude se totiž propouštět. Mohl bych jsem to tušit, že ano. Ale pokud přijdu o práci, tak to bude sranda.

Asi půjdu navštívit Martinovy rodiče a podívat se, jak se má Bestík.
Toho jsem neviděl dlouhou dobu.
Teď si asi už půjdu lehnout.

Zachumlám se do měkké, příjemné peřiny a myslím na Martina. Co asi teď dělá? No asi už spí. I jeho smaragdové oči se zakryly víčka a vypadá jako anděl. Dobrou noc anděli.

  ...   

I když jsem zvuk budíku neslyšel dlouho, stále ho nesnáším.
Ale do práce musím, takže rychle vstávám a téměř o hodinu a půl později stojím před vysokou budovou, ve které pracuji. Moje ochranka se zatím staví před vchodem na cigárko a já vcházím dovnitř. Na to, že jsme jenom časopis, tak se nám nejspíše vede. Mířím do třináctého patra, totiž nejvyššího patra tady. Zeptám se recepční co a jak a sednu si na kožený gauč.
Nemusím čekat moc dlouho, protože jsem tady brzy. Hned mě sekretářka mojí nové šéfky zve dovnitř. Poděkuji a zaklepu na dveře oddělující kancelář sekretářka a té šéfové. Ozve se dále mně až moc známým hlasem. Vejdu a koho nevidím sedět na židli.
,,Ahoj, Kájo." Pozdraví mě a já chvíli stojím u dveří a snažím se vstřebat všechny informace.
,,Ahoj Nikčo, tebe bych tu opravdu nečekal." Ano opravdu tu seděla Nikol Čechová. Tak to je skvělé.
,,Nevím jestli to byl kompliment, ale děkuju." Řekne Nikča s úsměvem na tváři.
,,Posaď se a řekni mi co je nového. Dlouho jsem o tobě neslyšela."
Pověděl jsem jí úplně o všem co se v poslední době dělo.
O vězení, o rvačce, o tom, o nemocnici. Prostě o  všem. Nikol byla skvělá posluchačka. Je to opravdu úžasná náhoda.
,,Myslím, že, i když máš na hlavě s prominutím tolik sraček, tak to zvládáš skvěle. Řekni, kdybys něco potřeboval a stav se někdy třeba i s Martinem na kafe."
,,Díky moc za nabídku, budu si ji pamatovat." Opáčím se.
,,Teď bych se bavila o pracovních věcech." Řekla Nikol.
,, Samozřejmě." Souhlasil jsem.
,, Nejspíš víš, že se má s mým příchodem propouštět. Tobě, ale můžu říct, že ti nic takového nehrozí. Jsi skvělý pracant i v téhle situaci. Dodržuješ uzávěrku a plníš pracovní povinnosti, takže vyhazov rozhodně nedostaneš"
Uff. Po  těchto slovech se mi fakt ulevilo. Byl jsem rád, že mě nevyhodí.
,,Díky Nikol, jsi hodná, že mi to říkáš."
Rozloučil jsem se s ní a mířil domů. Douklízel  jsem poslední věci a rozhodl se zrealizovat můj nápad, asice pojedu k Martinovým rodičům na návštěvu. Je to podle mě dobrý nápad, protože jsem je dlouhou dobu neviděl.

  ...

Zazvoním u  starých dveří a čekám. Po chvíli mi otevře paní Carevová a s úsměvem mě zve dál.
,,To jsem ráda, že tě vidím Karle. Doufám, že se ti daří."
,,No mě skvěle, jen s Martinem to chvíli nebylo dobré."
,,Ale teď je v pořádku, že ano?"
,,Ano je to lepší."
Proč se mu nemohli aspoň nějak ozvat? Od té doby co Martin šel do vězení, tak ani nezavolali. Ale i oni to neměli lehké, takže je i svým způsobem chápu. Jenom, jakoby na Martina úplně zapomněli.
,,Kdepak je Bestík."
Následuje má další otázka.
,,No Karle,... Bestík po tom co za ním Martin přestal jezdit kvůli cestování a tak, onemocněl. Nechali jsme ho uspat. Promiň, že ti to říkám až teď, ale nevěděla jsem, jak to tobě a Martinovi  říct."
To mě opravdu zamrzelo. Chudinka Besťa. Okamžitě jsem si vzpomněl na Martina. Bylo by mu to líto, asi mu to řeknu později až bude u mě bydlet.
,,Nechci být hrubý, ale myslím, že stačilo vytočit moje číslo."
I když se paní Carevová podívala poněkud uraženě, byl jsem rád, že jsem jí to řekl, protože to byla hrozná výmluva. Nevěděla, jak to říct. Jasně.
Rychle jsem převedl konverzaci na něco jiného. Je to smutné, protože se toho v posledním roce hodně stalo. Umřel Bestík, pak ty věci s Martinem a co jsem se nově dozvěděl bylo, že  se Martinovi rodiče rozvádějí. I když uvážím co se mé rodině stalo před dvěma lety,...ale nechci na to myslet.
Paní Carevová mi uvařila čaj a já se zdržel. Kolem čtvrté jsem už musel jít, abych stihnul návštěvní hodiny v nemocnici.
Už teď se na Martina těším.
Vyjel jsem z příjezdové cesty a po celou dobu jízdy jsem o všech nových věcech přemýšlel.
Když jsem byl včera na nákupu, koupil jsem Martinovi jeho oblíbené sladkosti a přinesl jsem mu i mobil a sluchátka. Byl z toho nadšený. Hlavně z těch sladkostí.
,,Ani nevíš co za odpad tady vaří.
Je to, jako ze školní jídelny."
,,To snad ani není možné." Smál jsem se společně Martinem.
Jsem rád, že je šťastný. Konečně šťastný, ale za jakých podmínek.

_________________________________
Díky za přečtení a přeji ti krásné prázdniny. Tahle kapitola byla trochu o ničem, ale přesto je důležité, aby příběh dával smysl. Užívej a měj se moc hezky.
Meryl
Love you♥♥♥