Za scénami Ninjago

MH - O panu Králíčkovi

Bylo nebylo, za devatero kopci, devatero řekami a devatero městy byla louka, a na té louce byla králičí nora. V té králičí noře bydlel pan Králíček se svou ženou, paní Králíčkovou, a svou dcerou Mrkvičkou. Jednoho dne se paní Králíčková rozhodla, že uvaří mrkvový salát. Mrkvička z toho měla obrovskou radost, protože mrkvový salát měla nejradši. I rozhodla se tedy, že své mamince pomůže.
„Dobře, Mrkvičko, můžeš mi pomoci. Podáš mi prosím ze spíže mrkev?" Zeptala se paní Králíčková.
„Ano, maminko," přikývla Mrkvička a odhopkala do spíže. Za chvíli ale přihopkala zpátky celá vyděšená.
„Maminko, maminko, mrkve došly!" Volala už z dálky se slzami v očích. Pan Králíček ale znal řešení.
„Mrkvičko, co kdybys se mnou zašla k městu? Tam je zahrádka, a tam roste spousta mrkve!"
„Ano!" Souhlasila Mrkvička. A tak si pan Králíček uhladil srst a vyrazili.

Poklidně hopkali vysokými stébly luční trávy plné rozkvetlých sedmikrásek a pampelišek.
„Au!" Vykřikla najednou Mrkvička. Zapadla totiž tlapkou do nějaké díry. „Pomoz mi, tatínku, hrozně to bolí!" Rozplakala se Mrkvička. Marně se jí pan Králíček snažil vytáhnout.
„Neboj se, Mrkvičko, dojdu pro pomoc," uklidňoval ji a už už chtěl odejít, ale Mrkvička ho zastavila.
„Už nemusíš!" Pan Králíček si ji prohlédl a nemohl uvěřit svým očím. Mrkvička byla zase volná a vesele hopkala dokolečka. Za ní se z díry vyplazil dlouhý had Zmiják.
„Nesssstrkejte tlapky do mé nory," zasyčel Zmiják. Pan Králíček se strachy nezmohl ani na slovo. Co když hada rozzlobili a on je sežere? Mrkvička se ale nebála.
„Děkuji za záchranu, pane hade. Já jsem Mrkvička," podala mu pravou přední tlapku, ale pak si uvědomila, že hadi nemají ani ruce, ani tlapky.
„Nemášššš vůbecccc začčč. Nestává sse mi každý den, že sse mi do nory zzaboří taková ssssličná králičice. Já jsem Zmiják," představil se. Mrkvička se začervenala. „Kam vlassstně cessstujete?" Zeptal se Zmiják.
„Jdeme k městu pro mrkev, nechceš jít s námi?" Navrhla Mrkvička.
„Jesstli to nebude vadit tvému tatínkovi..."
„N-nevadí," pípnul pan Králíček. A tak šli.

Zmiják se s nimi rozloučil u své nory, aby nevyděsil paní Králíčkovou. Pan Králíček a Mrkvička donesli mrkev a paní Králíčková připravila úžasný mrkvový salát.

Od toho dne už Mrkvička netrávila celé dny doma. Většinou byla venku se Zmijákem. Pan i paní Králíčkovi byli rádi, že má jejich dcera takového kamaráda. Tedy až do dne, kdy se vrátila domů s kroužkem ze stébel trávy kolem tlapky. Objala oba své rodiče, štěstím přímo zářila.
„Maminko, tatínku, budu se vdávat!" Jásala malá králičice. Její rodiče sice nebyli tolik nadšení, ale souhlasili.

Za tři dny se konala malá svatba. Byli tam jenom rodiče nevěsty, nevěsta a ženich. Bylo na čase, aby řekli své svatební sliby.
„Budu tě milovat až do své smrti," slíbila Mrkvička a chtěla mu nasadit svůj kroužek z trávy na špičku ocasu, ale Zmiják ucukl.
„To nebude moc dlouho," ušklíbl se.
„Jak to?" Podivila se Mrkvička. Zmiják neodpověděl. Místo toho vystartoval a kousl Mrkvičku do krku. Jeho jedové zuby vpravily do jejího těla smrtící jed. Pan a paní Králíčkovi se báli ke strach budícímu hadovi byť jen přiblížit. Radši vzali tlapky na ramena a odskákali co nejrychleji pryč. Pan Králíček se ohlédl, a viděl, jak Zmiják polyká jeho dceru a spokojeně se plazí pryč. A od té doby pan Králíček už nikdy hadům nevěřil.

Konec

Ahoj všichni!

Posílám vám další, tentokrát dost krátkou shortstory! Souvisí s epizodou Nikdy nevěř hadům. Je to moje verze té pohádky, kterou četl sensei Wu Lloydovi na dobrou noc. Chcete dát radu, jak se zasmát? Přečtěte si to celé ještě jednou a představujte si při tom senseie, jak to čte, a malého Lloyda s tím jeho účesem zastřešený podle hrnce, jak se tváří když to slyší. Já jsem si to představovala, když jsem to psala, a v části kousl Mrkvičku do krku jsem se začala strašně smát. No jo, jenže já byla ve třídě. Všichni na mě koukali jako na idiota, a když si přečetli, co píšu, tak jenom zakroutili hlavou ve stylu „No jo, už ní je to vlastně normální".

Doufám, že jste si čtení užili tak, jako já psaní.

Ria