Malí dinosauři nepláčou (Supernatural FF)

Předinosaurováno

Hornatou krajinu Montany vystřídaly se svítáním rozlehlé pláně Jižní Dakoty.

Vedlejší silnice. Žádná větší města. Projížděli sotva se probouzejícími polosamotami a vesnicemi o pár desítkách obyvatel. Raději oklikami a za cenu, že cesta potrvá déle.

Bratři Winchesterovi sami o sobě neprahli po případné automobilové honičce nebo dokonce přestřelce či bitce s policií a leviathany. S dítětem v autě vypadal takový scénář dvojnásob nepřijatelný.

Odlehlá čerpací stanice nedaleko Milesville poskytovala příležitost doplnit palivo – jak co se týkalo nádrže Fordu, tak jejich prázdných žaludků. A také slušnou šanci, že jim objevení se na veřejnosti v klidu projde.

Zastavili u krajního stojanu. Tohle místo nabízelo možnost nejrychlejšího a nejhladšího startu v případě potřeby rychle odtud vypadnout. A dobrý výhled skrz prosklenou přední stěnu budovy pumpy dovnitř. Dean věnoval krátký pohled obsluze: mladá blondýnka v kšiltovce Red Socks, cosi zběsile datlující na telefonu.

Spokojeně kývl.

Sam se na vedlejším sedadle protáhl, zívl a protřel si oči. Mimo natankování a zajištění dalších potřeb přišel taky čas na vystřídání, co se týkalo řízení a nouzového prospání se. V zájmu co nejsvižnějšího vyřízení celé záležitosti si rozdělili úkoly – Dean měl natankovat a mrknout do mapy, zkontrolovat nejvýhodnější trasu, zatímco jeho bratr hodlal zajistit snídani, kávu a platbu.

Už vystupoval, když se ze zadního sedadla ozvala čerstvě probuzená narušitelka.

„Mmm... mžu aky napukovat?" Mnula si obličej a mumlala, že jí bylo sotva rozumět. S ohledem na nedávný vyčerpávající rozhovor na hodně ošklivé téma však tenhle projev zájmu oba Winchestery stejně překvapil, jako potěšil.

Přizpůsobivost a síla zvednout se po ráně, která by dokázala natrvalo poslat k zemi dospělého chlapa, to patřilo do výbavy, již Andy potřebovala, aby přežila. Něco podobného bylo do jisté míry pravděpodobně vlastní všem dětem, žijícím v problematických podmínkách, stejně to však působilo takřka zázračně.

„Jasně," Dean jí věnoval jeden ze svých nejzářivějších úsměvů.

A vzato čistě pragmaticky, v chlapíkovi s malým dítětem by šíleného teroristu nemusel hledat ani mnohem bdělejší typ, než obsluha téhle pumpy.

„A můžu v ponožkách?"

No jo, na to jsme zapoměli...

„Co se dá dělat," rozhodl Sam. „Je sucho a je tu celkem čisto. To zvládneme."

„Pudu ale s tím větším Samem," oznámila Andy vážně, jakmile byli všichni tři venku z auta. Vzhlédla zkoumavě k Deanovi. „Neva?"

„Uh... dobře," hlesl trochu zaraženě, pokrčil rameny. „Pohlídej ho, ať mi vezme pořádný kafe, ne nějakou břečku, jasný?"

„Žádnou bžečku," opakovala si Andy tiše.

A Dean začal odšroubovávat víčko nádrže, zatímco koutkem oka sledoval, jak ti dva míří k obchodu.

„Větší Sam," zamumlal si pro sebe, „a já jsem jako kdo? Ten menší Sam? Ale no tak..."

Cvaknutí, plná nádrž. Dean vrátil pistoli do stojanu a strnul uprostřed pohybu, když periferním viděním postřehl, že o kus dál zastavilo policejní auto.

„Do hajzlu," sykl.

Možná si na takřka nadpřirozenou smůlu v průběhu života stačil zvyknout. To neznamenalo, že ho nedokázala zas a znovu řádně nakrknout.