Malí dinosauři nepláčou (Supernatural FF)

Paní dinosaurová spí extra tvrdě

Hrnula se ke stolu tak vehementně, že si přišlápla „kostým" a natáhla se na prošlapaný koberec. Ještě než se k ní Sam stačil sehnout, aby jí pomohl na nohy, s netrpělivým vrčením ze sebe začala zelenou látku strhávat. Naštěstí pod ní měla ještě pyžamo, ušmudlané a vytahané. Když však vítězně zasedla na židli, vypadala v tu chvíli jako královna těsně po korunovaci.

Samovi se sevřelo hrdlo. Tolik dychtivosti a současně totální odvržení všech obranných mechanismů, vštěpovaných snad i zanedbaným dětem - kvůli kusu žvance se vydá na milost dvěma naprostým cizincům.

Před chvílí chtěl Deana krotit. Teď se přistihl, jak doufá, že Andyinu matku srovná do latě opravdu důkladně.

„Teda, máš asi vážně hlad... úplně dinosauří," přinutil se usmát. „Nechceš napřed pořádný jídlo? Koláč si můžeš dát potom."

Čekal odmítnutí. Které dítě si vybere kung-pao s rýží místo čerstvého koláče?

Nebo aspoň otázku, nějaké „a co to je?".

Ale Andy jen kývla. Nezdržovala se s pátráním po příboru, začala do sebe jídlo házet rukama, s vervou horníka po dvojité šichtě.

„Ježiši," zamumlal Sam. „Kdy jsi naposled jedla, prcku?" Musel se hodně snažit, aby mu na hlase nebylo znát smutné znechucení celou situací. Tohle bylo nějakým způsobem horší, než většina nadpřirozeného sajrajtu, s nímž se s bratrem obvykle potýkali.

„Nešlamka spát," vypravila ze sebe holčička s plnou pusou. „Něla sem tyčinky!"

„Ah..." Jo, čím dál tím lepší. „No, dobře... tak... zpomal trochu. Ať ti není špatně."

Polkla. Upřela na Sama oči, které v ušmudlaném obličejíku doslova svítily a zdály se obrovské, jako by patřily postavičce z manga komixu. „Můžu pak dostat i koláč ale?"

„Jasně. Jen jez pomalu, jo? A pořádně kousej."

„Kjo."

Sam v duchu bojoval s pobouřením a snahou Andyinu matku neodsuzovat, dokud nezná všechna fakta. Mohla to být Lovkyně a ležet v pokoji zraněná - jistě, šlo by o zatraceně velkou náhodu, ale těmi winchesterovský život nešetřil. A koneckonců, mohlo jít i o nemocnou civilistku. Zkrátka o někoho, kdo potřebuje pomoc, ne odsouzení...

Jediná, dost pochybná výhoda celé situace tkvěla v tom, že si aspoň na chvíli dovolil přestat myslet na průšvih apokalyptických rozměrů, v němž se s Deanem momentálně plácali.

Obyčejné, byť škaredé zanedbání péče - nebo matka v nouzi, neměl by pouštět ze zřetele tuhle možnost - jednoduše záležitost, s níž se můžou vypořádat v průběhu pár hodin.

A třeba i prospět.

Udělat jeden malý dobrý skutek, než se budou muset vrátit k zachraňování světa a vlastních životů.

***

Dean se vrátil ve chvíli, kdy Andy dočista vyluxovala krabici se Samovou večeří a se spokojeným zafuněním se pustila do slíbené sladké odměny.

Jenže s sebou netáhl ožralou ženštinu, jak jeho bratr očekával. A netvářil se spokojeně, jak by se patřilo, kdyby si to s dotyčnou vyříkal a teď se jen vrátil pro dítě. Dokonce nevypadal ani naštvaně.

Ne, tenhle výraz znamenal, že se věci zvrtly nad očekávání špatně.

„Deane," začal Sam, „co se-"