Když vyjdeme pryč z budovy..
Utíkáme naslepo lesem, který nás děsí ještě víc než to co jsme zažili. Když se dostaneme do našeho pocitového bezpečí snažíme se udělat si z toho srandu, abychom neměli takový strach. „Hej.. Jsem se málem posral".
-„Neboj se.. Nejsi sám". Odpověděl jsem Petrovi na jeho poznámku o našem zážitku.
Dohodli jsme se, že půjdeme dál..To byla ale chyba. Jen co jsme ušli asi kilometr narazili jsme na prudkou změnou teploty. „Myslím, že bychom měli zdrhat"
-„ Jo to bude asi nejlepší."
Rozběhli jsme se a jak nejrychleji jsme mohli jsme utíkali ven z lesa.
„Au! Do piče." Petr Zavadil nohou o kořen a začala první vlna nadávek. Opět se k nám vrátil studený vzduch.
„Kurva dělej vstávej!"
-„Snažím se!"
Petra poté co vstal něco chytlo za nohu a odtáhlo pár metrů ode mne. Pomáhám mu vstát a přitom vidíme světlo. Pomalu se vlečeme se strachem ke světlu až dorazíme na silnici.
