Perfect Spy |Avengers FF.|

Kapitola 1.

Ráno mě probudily sluneční paprsky, které pronikly skrze závěsy do mé ložnice. Pomalu jsem otevřela oči a na nočním stolku nahmatala svůj mobil. Zapla jsem ho a podívala se na displej. Je 7:45 ráno. Je 7:45 ráno! Sakra to snad není možný! Proč mě ten krám nevzbudil?! Vždyť jsem si nastavovala budík! Rychle jsem přejela do aplikace "Hodiny" a hledala budík. „Budík, budík, budík, budík..." Opakovala jsem si pro sebe potichu. Á tady je zmetek! 7:45pm. Že mě to nenapadlo dřív, to jsem celá já. Blbec! No nic... teď se musím spakovat. 

Práskla jsem s mobilem zpět na stolek, až jsem se bála že ho bude čekat krátká cesta k zemi, ale nestalo se. Zvedla jsem se tedy do sedu a vlítla do šedivých, chumdelatých bot. Měla jsem namířeno do kuchyně. Prošla jsem krátkou chodbou, pak obývákem a vešla do kuchyně. Neměla jsem moc velký byt, proč taky? Byla jsem skoro pořád pryč. 

"Tak co si dáme Muffine?" Zeptala jsem se svého zrzavého kocoura. Moc jsem nechvátala, tedy chvátala. Ale to jen do chvíle, kdy mi došlo, že s námi dnes má Fury řešit tu minulou misi, což se stalo zrovna v chodbě. A u toho jsem fakt nemusela být. Fakt ne! Přešla jsem k lednici a otevřela ji. Rychle jsem ji projela pohledem. Vafle... no tak super. "Máme tady vafle Muffine..." Promluvila jsem znovu na svou kočku. "Eh... no tedy, já mám vafle. Ty támhle konzervu." Ukázala jsem ke dveřím od balkónu vedle kterých měl Muffin svůj pelíšek a mističku na žrádlo s pitím. Ten jen hlasitě zamňoukal a prosebně mě sledoval. No, nevím jestli prosebně, ale mě to tak každopádně připadalo. Já na něj vyplázla jazyk a zavřela ledničku. 

Má svojí konzervu, ať se láduje s ní, ještě by se tou vaflí zardousil. Na lince jsem sebrala javorový sirup a přesmístila se ke stolu. Usadila jsem se a začala se cpát vaflemi. V tom mi na stůl vyskočil ten nenažranec Muffin. „Vypadni Muffine!" Křikla jsem a rukou ho shodila ze stolu. Ten zase jen zamňoukal, teď už tak agresivně, ale já si ho dál nevšímala. 

Dojedla jsem poslední vafli, talíř i sirup odnesla zpět na linku a napustila si do skleničky čistou vodu. Celou jsem jí rychle vypila a skleničku nechala na lince vedle sirupu. Konečně jsem se šla převlíct zpět do ložnice. Otevřela jsem velkou skříň z bílého dřeva a vytáhla nějaké oblečení. Šedivé tričko s dlouhým rukávem, černé ryflové kalhoty a černou mikinu s bílími tkaničkami od kapuce. Oblékla jsem se a ze skříně vyndala ještě velkou černou tašku Adidas. Nacpala jsem do ní všechno potřebné od oblečení po elektroniku a musím přiznat, že když jsem si jí hodila přes rameno, byla pořádně těžká. Nebýt mé síly, asi bych se pod ní složila.

 Donesla jsem jí do verandy, kde jsem jí položila na zem a šla se do koupelny alespoň trochu zkulturnit. Umyla jsem si obličej, vyčistila zuby, učesala vlasy, napatlala make-up, namalovala si pusu světle červenou rtěnkou, samozdřejmě si dala řasenku a namalovala linky černou tužkou na oči. Pak jsem si ještě umyla ruce a zhlídla se v zrcadle, přičemž jsem si načechrala vlasy. No... není to tak zlý... Lepší než včera. Ale teď už bych fakt měla jít. 

Vzala jsem si s sebou pro jistotu řasenku a přešla do kuchyně, kde jsem ještě naposledy pohladila Muffina a zkontrolovala jestli má dost jídla i pití. Potom jsem už odešla do verandy, kde byla má taška, do které jsem schovala řasenku. Nasoukala jsem se do černých tenisek a pořádně je zavázala. Hodila jsem na sebe ještě světle hnědý kabátek a zvedla tašku ze země. Vzala jsem z vješáku klíče od bytu a auta. "Čauky Muffine!" Zavolala jsem mezi dveřmi, aniž bych čekala nějakou reakci a zabouchla za sebou dveře. 

Zamkla jsem byt zvenku a vydala se k výtahu. Přece se s tou taškou nebudu tahat po schodech, ještě bych neudržela rovnováhu a zřítila se dolů. Ne, to fakt ne, v práci mám akce až dost. Zmáčkla jsem tlačítko a výtah se otevřel. Pak jsem vešla dovnitř a nechala se svézt do přízemí. Došla jsem do podzemních garáží, kde jsem měla zaparkované auto. Ještě by mi ho venku někdo zničil a já bych ho musela zaplatit! Na dálku jsem ho otevřela a tašku hodila do kufru. Přešla jsem dopředu a posadila se za volant, nastartovala jsem a podívala se na čas. 9:27am. Jsem si dala docela načas. Tak jo,... Pomalu jsem vyjela z místa stání, abych nikoho náhodou nenabourala. 

Což se mi mimochodem už stalo, nýbrž se tady strašně debilně vyjíždí, i vjíždí ostatně. Když už jsem byla bezpečně daleko od ostatních aut, rozjela jsem to trochu rychleji a vyjela směrem ven z garáží. Předtím, jsem se ovšem musela odhlásit a zaplatit. Hrůza... Vyjela jsem tedy na světlo a ulicemi Washingtonu se rozjela směrem základna S.H.I.E.L.D. 

Ahoj, vím, že je kapitola kratší (asi 860 slov), ale nějak takhle jsem jí chtěla zakončit. A ta druhá už bude snad delší. Za chyby se omlouvám, není to moje nejsilnější stránka, ale snažila jsem se to stejně nějak zkontrolovat. Jinak, jestli tuhle FF někdo čte, snad se líbí. Je moje první, tak snad se to podaří...😂😇❤️ 

Илона Энцка