Domluva

28 6 1
                                    

Řekl chlápek v černém oblečení a s plnovousem. Ve tmě ho nebylo moc vidět, ale přesto jsem zahlédl jeho tvář,měl velkou jizvu od ucha až k bradě. Měl tmavé oči a plešku na hlavě. Nervózně jsem přikývl, pouze se uchechtl, a řekl: "Nemusíš se mě bát, neublížím ti. Zatím.." Mírně jsem se usmál a rozhlédl se okolo. Poskočil jsem, když na mě znova promluvil: "Pojď, půjdeme do mé kanceláře." Zvedl se, a začal odcházet. Jeho poskok, jehož jméno zatím nevím, mě začal šťouchat do zad ať jdu za ním. Vstal jsem, a rychle ho doběhl. Došli k nějaké chodbě, a on zamířil ke zlatým dveřím. Otevřel je a vešli jsme dovnitř. Zamkl za námi a podíval se na mě. Ani jsem si nestihl prohlídnout pokoj, a naplácl mě na stěnu...

KníráčKde žijí příběhy. Začni objevovat