Kníráč

Balík

Když jsem se vzbudil, strašně mě bolelo za krkem. Nutně jsem si musel dát sprchu. Po sprše jsem si oblíkl černý džíny a bílí triko. Vzal menší batoh a dal do něj důležité věci jako peněženku, mobil a klíče.

Prozkoumávám Wellington (největší město Sv. ostrovu NZ) už asi hodinu. Našel jsem kavárnu a objednal si kávu, na poštu mi přišel balík, nejspíš od Luxe nebo jeho kumpánů, nikdo jinej neví že tu jsem. No, půjdu tam až to dopiju tak tam zajdu.

Pošta je na stejném náměstí jako kavárna kde jsem snídal, takže super. Je to celkem velká a stará budova. Vešel jsem dovnitř a mé otrávení z této budovy se ještě zvýšilo když, jsem uviděl hory lidí. Prorval jsem se zpocenými těly a zastavil se nad se nad svým zoufalstvím, u přepážky kam jsem šel bylo ještě víc lidí než momentálně za mnou. Povzdechl jsem si a přišel ke konci řady. Nějakej bosybuilder do ně vrazi aby se dostal přede mě. Nijak zvlášť mi to nevadilo, spíš mě naštvalo když taky srazil stařenku s berlí která stála na konci. Obešel jsem ho a pokusil se pomoct stařence. Když jsem se schýbl k ní, bodybuilder do mě strčil na druhou stranu a začal řvát:" Ty debile, byl jsem tady dřív. Co si to dovoluješ? Schlíplotino!". Vřel ve mně vztek ale stejně jsem mu dokázal odvětit celkem klidně "Omlouvám se jestli jsem vás nějak naštval, Pane Korbo, ale pouze jsem chtěl pomoct tady paní, kterou jste zchodil vaším elegantním příchodem" podíval jsem se směrem k ní a pomohl ní na nohy. Korba měl hlavu rudou vzteky. Jeho holá hlava se leskla potem stejně jako jeho potetované tělo. Ale už to nekomentoval a koukal se dopředu. "Velmi vám děkuji pane" řekla chraplavím hlase paní, "nemáte zač" odpověděl jsem vřelým hlasem a podal jí kabelku kterou jsem zvedl ze země.

Až teď jsem si všiml že nás všichni zíraj postavil jsem se ještě za jednoho pána který přišel během tohoto konfliktu.

Čekal jsem ještě asi hodinu a pak jsem od otrávené paní za  překážkou vyfasoval menší balík. Šel jsem s ním rovnou na hotel. Opět mě omámila krása hotelu. Došel jsem na pokoj a s balíkem si sedl na postel. Musel jsem odejít a hledat nožík. Naštěstí jsem našel aspoň kapesní nožík. Vrátil jsem se k balíku a rozřezal ho. Vykoukli na mě tři balíky bankovek. Mohlo tu bejt asi třista tisíc!