Pozdravy od Mavy

Musíme s tím něco udělat.

Seděli jsme u mě doma. Na kožené sedačce, kterou jsem koupil po soudním procesu za "vyhrané" peníze. 
Vše se v mém životě dalo konečně do normálu. Bohužel, možná až do trochu extrémního normálu. 
"Co budeme dnes dělat, Martine?" podíval jsem se na svého přítele s delší blonďatou hřívou, sedícího na druhé straně černé válendy. 
Držel v ruce plechovku Plzně a sledoval v televizi nějaké fotbalové utkání. Čemuž já jsem nikdy nerozuměl a jediný slovní obrat, který jsem kdy chápal, byl gól.

"Nevím. Dokoukáme zápas?" odpověděl mi ten zatraceně sexy blonďák, aniž by zdvihl své oči od obrazovky. 

To byla poslední kapka a pohár mé trpělivosti překypěl takovým způsobem, že jsem sebral televizní ovládání ze skleněného stolku, na kterém měl Martin pohozené své nohy a vypnul mu dnešní a vlastně také jedinou zábavu. Pokud se tomu tak vůbec dalo říkat. 
Zábava. Dám pro sebe jsem se ušklíbl tomu antonymu.  Fotbal x zábava. Ha ha. 

Blonďáček se na mě nechápavě podíval svýma štěněcíma očima a jelikož měl plná ústa popcornu, který mu tkvěl v bílé misce na klíně, nedokázal vyřknout ani jednu větu, která by byla srozumitelná.
"Kachle, vat mi to ovldní."  
"Prosím?" zeptal jsem se, i když mi bylo jasné, o co mě zrovna teď můj malý YouTuber žádal. 
Vrhl na mě zlostný pohled, pak obrátil oči sloup a rychle rozchroupal zbylou kukuřici v jeho ústech. 
"Aby jsi mi to ovládání vrátil, Karle!" 
Založil jsem si ruce v bok a naklonil hlavu na levou stranu. Díky tomu gestu Martin poznal, že o něčem potřebuji mluvit a smířeně položil misku s popcornem na stůl. 
Sedl jsem si vedle něj a propletl naše prsty. "Všiml sis něčeho, zlato?" mrkl jsem na svého přítele. 
"A čeho jako?" vykulil na mě nevinně oči. Vážně nevěděl, o co mi v tu chvíli jde. 
"Úplně jsme si zevšedněli. Ty to nevidíš? Celé dny jen sedíme a sledujeme nesmyslné pořady v televizi. Ale už nikam nejezdíme, nepovídáme si. Měli bychom vymyslet, jak se vrátit zpět do dob, kdy byl náš vztah aktivní." 
Martin ztěžka polkl a pomalu pokýval hlavou "Máš pravdu. Vůbec mi to nedošlo."skousl svůj plný ret a provinile se na mě podíval. "Musíme s tím něco udělat.." řekli jsme společně naráz a odlepili své vypracované zadky z kožené sedačky, na které zbyly jen pravidelné otisky našich půlek.