Pozdravy od Mavy

Nějaký nápad?

I když jsme se tak rozkošně zvedli ze sedačky, naše zadky se přesunuly jen o několik metrů dál a znovu se přicucly do židlí v kuchyni.

Z tmavě dřevěné kuchyňské skříňky jsem vyndal papírky, které normálně sloužily na zápis věcí, které se mají koupit. 

Martin byl nervózně přilepen u stolu a díky jeho usilovnému přemýšlení si okusoval doteď symetricky zarovnané nehty. 

Lehce jsem se uchechtl. Vždyť to byla naprostá banalita. Jen bylo třeba náš vztah oživit, vehnat do něj zase nějakou ohnivou jiskru, která spálí lesy, pole i lány.
Pokrčil jsem rameny a sedl si naproti chlapci, který vypadal jako raněné štěňátko. Jak já ho miluji.

"Tak," hodil jsem na stůl štos papírků s propiskou a pohled zapíchl do mé drahé polovičky "nějaký nápad?" 
Martin si přestal okusovat nehty levé ruky. Nejspíše proto, že už je měl všechny ohlodané a zbyly z nich jen holé pahýly.

Byla zábava vymýšlet různé zábavné věci, zájezdy, sexuální praktiky či úplně jiný způsob žití. 
Nejzajímavější ovšem byl nápad procestovat Afriku. Jenže problémem byla finanční situace a zrovna v tuhle chvíli nebyl žádný sponzor, který by nám cestu zaplatil.
"Kovy?" natáhl ke mně Martin ruku a chytl mě za tu mojí. 
Hleděl jsem na něj s otazníkem v očích a bylo mi nad slunce jasné, že ho napadlo něco opravdu světoborného. 
"Adoptujeme si dítě." vychrlil na mě. 

V tu chvíli se mi stáhlo hrdlo, vyschlo mi v ústech a srdce mi vletělo až do kalhot. 
Nevím, zda to bylo tím, že jsem byl z toho nápadu nadšený, nebo mě ovládl strach,