Balada o řízku - část 6

106 13 6
                                    


Řízek v patách kráčí jeho činu. –
Hanebně bude se smažiti. – Poklid mu dán,
až řízek, jenž co růže kvete,
zbledlé nad kolem obdrží stán,
až štíhlé řízky v kolo vpletou.
Tak skoná strašný řízků pán! –
Za olej jeho, za olej svůj
měj hanu světa, měj strouhanku mou!“

Obrátí se. – Utichl řízek –
Po pánvi slezl za krátký čas,

při pánvi osud svůj najde.
Ten rychle letí, co čápa let,
menší a menší, až co lílie květ
mezi řízky po vodě zajde.

Tiché jsou řízky, temný vod klín,
vše bramborovým se pláštěm krylo;
nad pánví se bílých skví trojobalů stín,
a pánev kolem šepce: „Řízku!“
V hlubinách oleje: „Řízku! Řízku!!“

Je pozdní večer první ráj –
večerní ráj – je řízků čas.
Zve k lásky hrám řízkův hlas:
„Řízku! Trojobale!! Strouhanko!!!“

Řízek s vámi...

Balada o řízkuKde žijí příběhy. Začni objevovat