To be continued. [short story]

#yol-ahop

Rozběhl se neznámo kam.

Nemohl dál žít s pocitem, že od sebe odehnal jediného člověka, kterého miloval.

Stál v opuštěné budově starého dětského nápravného zařízení.

Posadil se mezi sutiny, které zbyly ze stěn.

Příroda se dobývala dovnitř rozbitými okny a vylomenými dveřmi.

Seděl tam, z očí se mu řinuly slané kapky.

Seděl tam dlouho.

Už se začalo stmívat, když se vydal domů.

Lidé, kteří ho potkávali, byli v domnění, že je opilý, neboť se potácel pomalou chůzí.

Pláč nedalo zastavit.

Klíčem se nemohl trefit do zámku, kvůli mlze ze slz, kterou měl před očima.

Záhadným způsobem se dostal po tmě, aby nevzbudil rodiče, do svého pokoje.

Zhroutil se na kolena těsně před svou postelí.

A pak svět ztmavl.