Slohovky

Uzlíček

Téma: Souznění mezi generacemi

Útvar: Povídka

Sedí v křesle a podřimuje. V noci často nemůže spát a tak ji občas přes den přepadne dřímota. Spánek už není jako dřív, ale jí to nevadí, nemusí ráno vstávat do práce a ani přes den nemá tolik povinností. Užívá si zaslouženého důchodu. Bytem se nese hlas reportérky poledních zpráv. Na svůj oblíbený seriál si však musí ještě počkat. A tak se jí po obědě na chvíli zavřeli oči. Na stolku vedle leží mast na její bolavá kolena. I dnes ráno si je musela pořádně namazat. Nemusí se ani dívat na počasí, aby předem věděla, že bude opět pršet. Z lékovky jí ubyly polední prášky, ani už neví, na co který užívá, ještě, že jí dcera všechny na týden nachystá. Vedle lékovky leží růženec. Po něm sahá častěji než po lécích. Hlavně, když nemůže v noci spát. Při jeho modlitbě myslí na své děti, vnuky, na jejich starosti i radosti. V hlavě se jí vybavují vzpomínky na celý dosavadní život, a že je na co vzpomínat. Kdyby se někomu chtělo, mohl by podle jejího vyprávění sepsat knihu. Na druhou stranu jí její život nepřijde nijak zvlášť vyjímečný. A tak jí plyne stereotypně den za dnem a proto uvítá každou malou změnu, tak jako dnes.

Čtrnáct hodin. Konec pracovní doby. Převlékne se, vezme kabelku, rozloučí se s kolegyněmi a vyráží domů. Po cestě ještě zastaví v obchodě doplnit zásoby. Dnes uvaří něco lehkého. Doma ji uvítá ticho. Manžel přichází z práce až navečer. Uklidí nákup a pustí se do přípravy jídla. To už je za ty léta automatická záležitost. A tak ji přepadnou nostalgické vzpomínky. Není to tak dávno, co ji po příchodu domů uvítal veselý povyk dětí. Vždy se na ni radostně vrhly. Byt nebýval tak vzorně uklizen, také denně řešila domácí úkoly, hromady čistého i špinavého prádla, jídla nikdy nebylo dost, kroužky, besídky, věčný kolotoč, ale bylo tu veseleji. Jak rychle to uteklo. To je život. Z myšlenek ji vytrhl pohled na hodiny. Jejda musí trošku přidat. Dnes má naplánovanou návštěvu. Při vzpomínce na ni se jí objevil na tváři úsměv.

Znovu pláč, spěchá k postýlce. Pláč hned ztichne, když je na blízku. Tak snad se jí už konečně podaří dát do pořádku byt. Při pohledu na poházené prádlo, pleny ji přepadá zoufalství. To není možné, aby to bylo tak těžké spojit péči o miminko a práce v domácnosti. Věděla, že to nebude procházka růžovým sadem, ale úplnou představu přece jen neměla. A tak si na sebe musí pomalu zvyknout. Všichni jí říkají, že bude líp. Až si malá najde svůj denní režim. Snad to nějak přežije. Vždyt'to zvládá tolik maminek, u ní to přece nebude jinak. A navíc při pohledu do postýlky ji opouští veškeré pohybnosti. Pro ni udělá úplně všechno na světě. Trochu dala domácnost do pořádku a tet' připraví malou na cestu. Vyráží dnes spolu na návštěvu.

Zazvoní zvonek u dveří. Těžce se zvedla z křesla, ale snaží se dostat ke vchodu co nejdřív. Moc se na ně těší. A už je tady konečně má. Všechny tři. Jak to uteklo. Z dcery je babička. Pamatuje si moc dobře, když její dcera byla poprvé maminkou a ona se stala babičkou. Tak a už je na tom stejně. No kde je ten malý uzlíček. Už jí konečně pravnučku položily na klín. Ta je krásná. Dělá jí křížek na čelo. Všechny tři se nad ní sklání. Každá má svůj svět, ale v jejich očích je úplně stejný láskyplný pohled mateřské lásky.

Další slohovka, která se umístila.