Slohovky

Byla to ona, kdo mi podala pomocnou ruku.

Téma: Byla to ona, kdo mi podala pomocnou ruku.  

Útvar: Popis s vyprávěním

  Byla to ona, kdo mi podala pomocnou ruku.Určité kousky té noci mi chybí, vím jen to, co mi řekli. Byl večer a já si čistila zuby venku už byla tma. Vždy jsem si přišla jako člověk, který nemá strach. Nechala jsem na ruce dopadat vodu, a poté si opláchla obličej. Za mnou začal hučet kotel, dívala jsem se do zrcadla a viděla, hnědovlasou holku s modrozelenýma očima a s ještě zarudlým obličejem od ledové vody. Už jsem chtěla odejít, když se to stalo. Vše jakoby se motalo, v hlavě mi začalo bolestně tepat. Zapřela jsem se o umyvadlo a zhluboka dýchala, bála jsem se. Zničehonic jsem uslyšela známý hlas, sestra stála ve dveřích a pozorovala mě. Zavolala jsem ji k sobě a opřela se o ni, vyděšeně na mě hleděla a něco říkala, ale já už ji neslyšela, nohy mě už neposlouchaly. Pak přišla tma.Bylo ticho, nikde nikdo, všude tma. Tak takhle vypadá konec? Co se stalo, umřela jsem? Nemohla jsem s ničím pohnout, byla jsem jako paralyzovaná. Začala jsem přemýšlet, co všechno jsem opustila. Máma, musela být vyděšená, musela plakat, táta si šel určitě zapálit, aby se zbavil stresu. Adéla, ta bude smutná, ale zvládne to. Vše, co jsem kdy měla, bylo pryč. Přemýšlela jsem, jestli to takové bude pořád, jen tma a okolo mé myšlenky. Pomalu jsem to začala vzdávat, prostě jsem řekla konec a snažila se nemyslet.Zničehonic nic přišlo světlo a já procitla. Viděla jsem cizí tvář, která se na mě usmívala, když si všimla, že jsem vzhůru. Chtěla jsem si sednout a rozhlédnout se, zkusit, zda je tohle skutečnost. Nemohla jsem se pohnout, smějící žena pochopila, o co mi jde, a řekla, že brzo se pohnout zas budu moct.Když jsem si sedla, uviděla jsem všechny, mámu, tátu a sestru. Natáhla jsem k ní ruku a zašeptala: ,,děkuju."Nevím, co by se stalo, kdyby tehdy sestra nešla okolo, ale jsem ráda, že to tak dopadlo.  

Další slohovka od Anetky. Taky moc pěkná. Toto je reálný příběh, který se stal. :)