Adapťák

2. kapitola

Vystoupila jsem z auta a vzala si svůj černý kufr s mašlí a mým jménem. Pomalu jsem došla k již připravenému autobusu a předala nakládajícímu řidiči kufr. S né moc radostným úsměvem ho ode mě převzal a uložil ho do nákladního prostoru v autobusu. Pak už mi nezbývalo nic jiného než se rozloučit s rodiči a nastoupit.

Cestu jsem měla domluvenou s Emmou, takže jsem si sedla zhruba doprostřed autobusu a čekala až přijde. Nepříjemné je že nás jede 30 a autobus má 40 míst. Takže to učitelé doplnili lidmi z druháku .... Popravdě to nemám ráda .. sotva znám naši třídu a ještě se seznamovat s lidmi kteří jsou starší. Nic pro mě..... Emma konečně přišla a sedla si vedle mě. Za ten týden ve škole jsme se celkem seznámili, dalo by se říct že se z nás staly kamarádky.

"Tak jak se těšíš?" Prolomila jsem ticho které mezi námi panovalo.
"Ale jako jooo .... Né kecám... Těším se šíleně moc."
"Já taky.."udělala jsem krátkou pauzu a pokračovala. "Ale moc se mi tu nelíbí ti druháci."
"Mě to ani tak nevadí.... Aspoň se seznámím s nějakýma novýma klukama." Řekla a zasmala se. Možná až moc nahlas protože se na nás otočil jeden z našich spolužáků. Podívaly jsme se na sebe a pokračovali v rozhovoru. Mluvili jsme asi 5 minut když se ozval hlas našeho učitele tělocviku a začal číst jména lidí kteří se mají zúčastnit adapťáku.

Po nějaké chvíli jsme byli všichni zkontrolování a mohli jsme vyjet. Mezi druháky s námi jela i Alexis. Většina prvákům, včetně mě, z ní měla respekt. Nedivím se jim. Byla hezká (né že by se mi líbily holky nebo tak..) měla vypracovanou postavu a taky tu byla její parta ... Část z ní tu byla taky.Fuu tak to bude divoké. Uběhla asi hodina cesty, takže zbývá ještě půl hodiny. Alespoň že už jsme za půlkou. Rozhodla jsem se že po zbytek cesty si pustím do sluchátek písničky a pokusím se usnout.

"Hej, ospalče vstávej už jsme tady" Pomalu jsem se zvedla a rozhledla se. Všichni už se zvedali. Pokusila jsem se také zvednout ,ale bouchla jsem se do hlavy o zavazadlový prostor. V tu chvíli se na mě otočil celý autobus. Emma se začala smát a ani ostatní si neodpustili lehkým úsměv. V tu chvíli okolo mě prošla Alexis s úsměvem na tváři. Byla vážně krásná. Teď jsem začala pochybovat ó moji orientaci. "Snad se ti rozsvitilo." Řekla a odešla pryč z autobusu.
"Bacha ať ti neukápne slina." Řekla Emma a podívala se na mě s úšklebkem.
"Ticho" Řekla jsem a přátelský ji bouchla do ramene.

Spolu s Emmou jsem vystoupila z autobusu a rozešla se na místo kde bylo hodně lidí. Vepředu stal učitel a říkal rozdělení chatek. Byli po čtyřech a rozdělení bylo náhodně. Tak jsem doufala že mě dají dohromady s Emmou nebo s někým dobrým.
"Takže, protože druhačky tu jsou jen tři, tak k nim budeme muset dát jednu prvačku. Doufám že spolu budete vycházet dobře. Raven budeš s nimi na chatce. Máte chatku číslo 12."
No do haje. To je nejhorší věc co se mi kdy mohla stát. Třeba to nebude tak hrozný. Ale bude co si to namlouvám.
S vyděšeným výrazem jsem se podívala na Emmu a ta mi jen dala soucitný výraz a kývla smerem k nim ať jdu za nimi. Pomalu jsem se rozešla s kufrem k nim a pozdravila.
"Ahoj já jsem Raven." Tak to je trapný.
Alexis si mě prohlédla od zhora dolů. A otočila se na blondýnu po jejím levém boku a něco ji zašeptala. Blondýna se zahihňala a taky si mě prohlédla. Alexis se otočila zpět a a při tom jsem si všimla jak má krásné hnědé vlasy a pronikavé šedomodré oči.
Najednou mě probralo písknutí prsty před obličejem.
"Hej, jsi tady?" Zeptala se mě Alexis.
"Promiň, co si říkala?" Zeptala jsem se a trochu jsem zčervenala protože jsem neměla tušení co předtím říkala.
"Ptala jsem se tě jestli chceš večer s náma na chatce hrát flašku."
Chvíli jsem se zamyslela. Stejně nevím kam bych šla a konec konců adapťák je o seznamováni, že?
"Jasně, proč ne?"
Usmála jsem se a ona taky. Po chvíli jsme se rozešli k naší chatce a šli si vybavit věci.