Toho rána se mnoho lidí probudilo a zase šlo hned spát. "Je přece ještě noc," říkali si, když zamžourali kolem sebe. Ale když se probudili znovu, tma byla pořád. Lidé zmateně rozsvěcovali displeje svých budíků a mobilních telefonů. Bylo 8:30 a pořád byla tma.Lidé utíkali k oknu. I venku byla tma.
Lidé se začali bát. Rychle si pouštěli televizní zprávy a dohledávali nejnovější informace na internetu. "Vždyť přece nemělo být žádné zatmění Slunce, to bych věděl," dumali jedni. Druzí to přičítali extrémní smogové situaci.Podle všech informací se zdálo, že slunce toho rána nevyšlo. Nikdo netušil, kam mohlo zmizet, a nikdo to ani nemohl zjistit, protože byla tak velká tma. Slunce tu nebylo a nikdo nevěděl, jestli se ještě někdy objeví.
Někteří lidé měli radost, protože to znamenalo, že nemohou jít do práce. Váleli se v posteli a dospávali své celoživotní spánkové deficity. Někteří lidé se báli, že jde o boží trest a trávili celý den v úpěnlivých modlitbách. Někteří lidé očekávali brzkou efektní zkázu Země plnou ohně a výbuchů jako z holywoodského trháku a šli se ukrýt do podzemních krytů k těm lidem, kteří je postavili a teď jim říkali "vidíte, my jsme vám to říkali". Nikdo si nevšiml, že je lidem čím dál více zima.
Dalšího rána se lidé už neprobudili.
