Anorektička

3. Část

tahleta čast bude z pohledu Harryho.. tak snad se bude líbit..

Harry

Jak Jess vylezla z postele, tak jsem se zhrozil, byla tak strašnè hubená.. strašně, jak celou tu dobu leží pod peřinou, tak jsem si toho nevšiml.. Ta holka má problém.. no já taky.. všichni mě mají buď za nějakou popovou hvězdu, nafoukaného debila, nebo za nonstop se usměvajícího a šťastného Harolda..no já takový byl.. šťastný, žil jsem si svůj sen, nic mi nechybělo, později mi sláva stoupla do mozku..

Ale probral jsem se...  a to dost rychle.. slávu jsem si kdysi užíval, být středem pozornosti.. řeknete si proč ne.. ale pak vám to začne lést na nervy, nemůžete nic.. zajít si v klidu nakoupit, zajít si za přateli.. vůbec nic.. všude jsou ti podělaní paparazzi..

Začnou vás pronásledovat a jen tak nepřestanou.. kluci jsou docela v klidu, o nich se moc nepíše.. moc se o ně novináři nezajimají.. zajimají se  o mě.. kdysi mi to nevadilo, ale teď mám na ně strašně silnou alergii..

Dokonce mi už začínají vadit i fanoušci..  někdy mi připadá, že jsou horší než paparazzi.. je mezi nimi jen pár rozdílů.. paparazi za to dostanou zaplacené a directioners ne.. a druhý rozdíl je ten, že directioners je daleko více..

Sláva mě niči.. ničí mě zevnitř.. každodenní přetvářka jak na veřejnosti tak ve společnosti kluků ze skupiny.. neví o tom nic.. a taky chci aby to tak zůstalo.. nejhorší na tom je to, že mi už i ti directioners lezou na nervy.. je to něco jako s vodou když se jí bojíte.. Představte si že se bojíte vody, ale vy ji potřebujete pro život a tak s ní musíte žít.. tak to mám já s directioners.. lezou mi sice na nervy, ale bez nich by jsme nebyli tam kde jsme..

Už toliktrát jsem s tím chtěl zkončit.. no neudělal jsem to.. vždy jsem si místo toho zapl Facebook nebo twitter a četl si tweety/zprávy od directioners..  vždy mi to pomohlo.. ale nikdy ne dostatečně.. 

Věděl jsem, že skupinu opustit nemůžu.. nedokázal bych to.. ty fanynky.. tu Katastrofu bych nechtěl vidět.. a proto jsem se začal řezat.. řežu se na stehno.. proč?? nosím krátké rukávy a šlo by to vidět, kraťasy nenosím, takže je to v pohodě..

Ale teď zpět, proč jsem v nemocnici.. zlomil jsem si nohu.. a to dost špatně.. všem jsem řekl, že jsem upadl,  ale pravdou je, že jsem si to udělal naschvál.. a jsem za to rád.. teď ležim nějakou dobu v nemocni. Kde nejsou ani paparazzi ani directioners.. mám klid.. odpočívám abych nabral sílu na tour.. Kluci tady za mnou každý den chodí a mě to připadá, že je všechno tak jako to bylo předtím.. nejlepší kamarádi na život a na smrt.. kteří si říkají všechno.. no.. je to zvláštní, ale než jsem přišel do nemocnice, byl jsem na 90% rozhodnutý, že jim o tom řezání a o mých pocitech nikdy nic neřeknu.. ale teď?? teď jim to chci říct.. nevím možná jsem si v nich znova našel důvěru.. a cítím, že by mi pomohli.. rozhodle jsem se následovně a to tak, že jim to řeknu dneska jak tu přídou.. i před Jess..

Nebylo by to k ní fér, já vím co ona má z problém a myslím si, že ona to teď také ví.. Takže chci aby i ona znala můj problém.. vím, že ona to nikomu neřekne.. pokud vím, tak žádné přátelé nemá, tedy až na jednu holku.. teď si nevzpomenu na jméno.. tu za ní jednou byla.. prý nějaká spolužačka.. ale nevím jak to mezi nimi je..

***

Konečně jsem nabral odvahu na to abych to Jess řekl.. řekl jí pravdu.. no, ale nechtěla jsem aby byla sama.. chtěl jsem to říct všem.. teda jako jí a klukům. Čekal jsem jenom na to až tu kluci příjdou.. dneska jsem se jich nemohl dočkat, ale zároveň jsem se modlil aby jim do toho nèco vlezlo a nemohli přijít no.. nestalo se tak..  Čekání na ně mě tak unudilo, až jsem skoro usl.. no probudili mě dveře a v nich konečně oni..

"Ahooj. tak co je ti už lip?? boli ještě noha?" "díky Liame za péči.. ale jo docela bolí, ale dneska chcu s váma mluvit i s Jess.. tak mě teďka chvíli prosím poslouchejte.. díky"

Všichni ztichli.. a poslouchali, řekl jsem jim všechno, od toho jak to začalo.. až po tu zlomenou nohu.. úplně všechno.. koukali na mě jako na zjevení.. buď mi nevěřili.. nebo měli šok.. Ani bych se nedivil.. věčně usměvavý Harry Styles není až zas tak šťastný.. no je to složité.. jedním slovem se to, ale i tak dám popsat.. ŽIVOT.. to je to klíčové slovo..

Bylo to tak asi pět minut. Nikdo neřekl ani slovo.. nikdo, poté vstal Louis z židle a odešel z pokoje.. bez jediného slova..  kluci se jenom tak na sebe dívali no a Jess ta byla úplně mimo..  Asi po hodině sedění a povídáni kluci odešli.. no já jsem se rozhodl zajít po dlouhé době na Twitter..  strašně dlouho jsem tam nebyl..  když v tom jsem tam uviděl jeden tweet.. první co mě napsalo bylo Ne to neudělal, já ho zabiju..

já vim.. krátká, ale příště vám to vynahradím.. děkuji všem co to čtou.. :) VOTE A KOMENT PROSIIM..