Shirami

Část 1

Slunce už bylo vysoko na nebi, zatímco ona musela trčet na nudné hodině chemie. Akorát měli za úkol zjistit, zda je jakýsi kov schopen rychleji zreznout v nějakém pitomém roztoku, avšak ona v tom měla jasno. Na chemii sice byla jedna z nejhorších, ale tohle věděla na 100%. Proto jen tak seděla v lavici, bradu opřenou o dlaň a s pohledem upřeným do okna snila s otevřenýma očima. Byla úplně zabraná do svých myšlenek, že se ani neobtěžovala to skrývat. Obvykle, když kolem ní prošel některý z vyučujících, tak alespoň dělala, že něco dělá, ale teď jí to bylo úplně fuk. Měla plnou hlavu toho světlovlasého chlapce, který seděl jen o pár lavic před ní. Upřela oči na jeho zátylek. Byl tak roztomilý a šílený zároveň, stejně jako ona. Byla moc ráda, že s ní chodí do stejné třídy alespoň na chemii, jinak by ho téměř nevídala. Odhrnula si z očí několik blonďatých pramínků vlasů, které jí neposlušně sklouzly do čela. Zasněně se na něj dívala a přemýšlela, nač asi myslí.

Vzápětí se na ni lehce ohlédl. Malinko ji to rozrušilo a ona pocítila, jak se jí po tvářích rozlévá horký ruměnec. Odlétla očima jinam a zabodla je do svého prázdného sešitu. Začínala panikařit. Jindy si z celého srdce přála, aby se na ni podíval, ale teď zrovna po tom nijak netoužila. Ne teď, když se kochala jeho krkem...:D

Chlapec se odvrátil a ona se uklidnila. Znova na něj pohlédla. Spatřila, že tam zápolí s nějakým kovem, který ne a ne se nechat chytit.

Znovu se zasnila. Diskrétně se rozplácla o lavici a přemýšlela, jaké by to bylo, kdyby byli spolu. Ona a on. Dva šílenci. Dva přátelé. Na tváři se jí roztáhl úsměv.

,,Shirami, proč neděláte zadaný úkol?" zeptala se jí rázně vyučující a ukazovátkem jí lehce plácla přes rameno. Dívka leknutím nadskočila. Rázem se postavila a zasalutovala: ,,Prosím, madam?"

Na její reakci k ní celá třída odvrátila svou pozornost. Otočil se na ni i ten chlapec. Shirami celá zrůžověla.

,,Zeptám se znova: Proč neděláte zadaný úkol?"

,,Cože nedělám?"

,,Úkol. Ten, na němž nyní pracují všichni vaší spolužáci." informovala ji učitelka.

Shira nasadila škádlivý úsměv: ,,Vážně všichni?" Vždy věděla jak rozčílit učitelé. A taky jí to nesmírně bavilo. Dělat z nich šašky a před celou třídou jim podrývat jejich autoritu, jí dělalo nesmírné potěšení.

,,Ano, všichni." rozčilovala se úča.

,,Ale já si nemyslím, že by na něm všichni pracovali." hlásila laškovně Shira. ,,Určitě by se našlo pár jedinců, kteří u této nudné práce spí..." vtom jako na zavolanou zvedl jeden žák z lavice hlavu a vylekaně zvolal: ,,A-ano....takže to máme..." začal rozespale šmátrat po lavici a neohrabaně shazovat jednu zkumavku za druhou. Třída ho pobaveně sledovala.

,,Vidíte?" usmála se blondýnka. Učitelka se na ni obrátila a za svými brýlemi se snažila skrývat rozčilení nad drzostí té dívky.

,,A dost! Jestli nechcete poznámku do žákovské, tak raději začněte pracovat!" varovala ji.

,,Žeby další do sbírky?" zachichotala se Shira a s ní celá třída. Najednou nasadila zamyšlený pohled: ,,Počkat! Řekla jste do žákovské?"

,,Ano, do žákovské..." přitakala učitelka s vítězoslavným úsměvem. Myslela si totiž, že už ji má v hrsti, že vyhrála, avšak Shirami ji okamžitě vyvedla z omylu: ,,Vždyť my už rok žádné žákovské nemáme...takže...fakt nevím, kam byste mi to chtěla napsat." pousmála se Shira.

Učitelce úsměv zamrzl na rtech a celá zbledla, když zaslechla smích jejích žáků. ,,Nezdá se vám, že jste trochu drzá?"

,,É...ani bych neřekla."