Shirami

Část 2

,,Myslíte, že mi to sluší?" optala se Shirami svých dvou kamarádek.

,,Vždyť jsi furt stejná, ne?" namítla Haru s očima zakrytýma nějakou knihou.

,,A kam, že to dneska jdeš?" optala se Minori.

Shirami se nadechla, ale přerušila jí Haru. ,,To nevíš? Čím posloucháš? Vždyť přece říkala, že jde za svým vysněným princem."

,,Jakým princem?" nechápala Min.

¨ ,,Není to žádný můj princ a ani není vysněný....teda ne moc..." opravila ji Shirami, zatímco si zaplétala pár drobounkých copánků, které se později stejně ztratily v mase jejích blond vlasů.

,,A za kým teda jdeš?"

Shirami si copánek ozdobila třemi barevnými kuličkami. Pak jej pustila a udělala krátkou otočku. ,,Jmenuje se Suigetsu."

Minori a Haru na ni upíraly svůj zrak.

,,Kdo?"

,,Ten debil?" promluvily zároveň holky, jako reakci na Shiraminu informaci.

,,Není to debil." bránila svého miláčka Shira se založenýma rukama na prsou. ,,Je jen trochu šílený... Jako já!"

,,Debil." hlesla Haru a schovala svůj obličej zpět za knihu.

Shirami nad její poznámkou jen protočila oči a odvrátila svůj zrak k zrcadlu. Hodnotila své vlasy. Každodenní účes vylepšený několika malými copánky. Hodnotila i své šaty. Obyčejná krátká sukně, podobná té u její uniformy, a prostá bílá košile s modravým šátkem u krku. Ponožky měla tentokrát jen kotníkové s nazelenalým odstínem.

Loupla pohledem na své společnice. Minori- chytrá, ale naivní holka, omámená sladkou iluzí jejího reálného života, věčně zasněná a lehce nechápavá, jinak ale věrná kamarádka. Haru- často pesimistická, ale milá dívka se zvláštním vkusem na chlapce a nevídaným talentem pro psaní úchvatných příběhů, povídek a knih.

Shirami se sama pro sebe pousmála. Už dlouho je neviděla takhle v klidu. Čím víc, ale přemýšlela nad svýma kamarádkama, tím víc si začala uvědomovat svou nervozitu. Měla pocit, jakoby jí v břiše poletovala stovka motýlků. Co po ní může Suigetsu chtít? Co jí chce ukázat? Jak je možné, že si jí konečně všimnul? Proč tak najednou? Tyhle otázky jí lítaly hlavou jako netopýři. Nevěděla na jakou se má zaměřit dřív.

,,Neměla bys už jít?" optala se jí chladně Haru, aniž by se obtěžovala odtrhnout oči od knihy.

,,Kolik je hodin?"

,,Sedm." koukla Minori na hodinky. ,,Sedm a pět minut."

,,Tak já padám. Ahoj, holky!" křikla Shira a rozběhla se ke dvěřím.

O několik vteřin později stála na prahu jeho dvěří. Váhala. Měla by zaklepat a jít dovnitř nebo by se měla okamžitě otočit a odejít? Něco jí říkalo, že ta druhá možnost by byla moudřejší, ale ona byla příliš zvědavá na to, aby se teď otočila a odešla. Ne! Vždy, když jí něco zajímalo, šla a snažila se zjistit co nejvíc se dalo. Sebrala odvahu, zhluboka se nadechla a pozvedla paži s tím, že zaklepe, avšak vtom se dveře otevřely a ona zaklepala na něčí hrudník. Ten hrudník patřil bílovlasému chlapci. Zvědavě se na ni zahleděl. Shirami si přitiskla dlaň k ústům.

,,Jéžiši, promiň, já nevěděla-"

,,To je dobrý, neměl jsem tak brzy otvírat, ale viděl jsem, že máš dost nervy, tak jsem..." vysvětloval Sui. ,,Pojď dál." pozval ji dovnitř. Shirami vešla a rozhlédla se kolem.