Shirami

Část 3

Jemně vykroutil jedno své zápěstí z jejího sevření a něžně ji odhrnul ofinu z čela. Láskyplně se jí zahleděl do očí. ,,Jsi tak krásná." vydechl.

Shiramino srdce málem vylétlo štěstím krkem ven. Opravdu to řekl? Nezdálo se jí to jenom? A co je to za podivný pocit? Jakoby se ji v břiše rozlétlo hejno malinkých motýlků. Zírala na něj a čekala, co bude dál, ipřes to že ji rozum říkal, aby to ukončila včas a dokud to jde. Později už může být pozdě.

Suigetsu se pousmál nad jejími rozpaky. Přiblížil se obličejem blíž k jejímu, čímž se na ni musel trochu víc namáčnout. Shirami vydechla, tváře jí hořely. Sui se na ni podíval s lehce růžovými tvářemi. ,,Chtěl bych tě políbit...Smím?"

Dívka vykulila oči. Tohle v žádném případě nečekala. Co by mu na to měla odpovědět? Ano? Ne? Nevěděla, tak se na něj jen usmála a pohladila ho po jeho líci. Chlapec ji úsměv oplatil. Následně se k ní sklonil a přitiskl své rty k těm jejím. Nejdřív lehce. Pak se od ní kousek odtáhl a zadíval se na ni. Měla pořád zavřené oči. Nevěděl co si o tom pomyslet. Zahleděl se na její culíky. Vzal za stuhy a stáhl se dolů. Prohrábl jí vlasy. Byly tak hebké. Zabořil do nich nos. A voňavé. Jasmín a tyminán. Vdechoval tu vůni. Úplně ho hladila po duši a zamlžovala mysl jako omamná clona. Dostal chuť políbit jí znova. Pohlédl na ni s jasnou otázkou v očích. Shirami se usmála, vzala ho za zátylek a přitáhla si ho blíž k sobě. Tak blízko, že se už zase líbali. V tom ve svých ústech ucítila Suigetsův jazyk. Nejdříve ji z toho přejel mráz po zádech, ale jak se stávaly jejich polibky hlubší a vášnivější, přišlo jí to víc a víc příjemnější. I přes to se do toho ale moc nezapojovala. Neměla s tím moc zkušeností, tak všechno nechávala spíš na něm. A jemu to nevadilo. Objímal ji a hladil s takovou něhou, jakoby se bál, že se mu každou chvíli rozplyne. Jakoby to byl jen krásný sen, který brzy zmizí. Cítil tlak na bocích, jak silně ho objimala koleny, taky vnímal jak mu rukama bloudí po zádech pod tričkem a sem tam uhýbá jeho dravým polibkům, aby se stačila občas vydýchat. Jako třeba teď. Trochu od něj ucouvla hlavou a on se okamžitě pustil do jejích tváří. Líbal jedno místo vedle druhého, až přešel k jejímu uchu. Jemně ji kousl do ušního lalůčku a jakmile si ho vložil do úst a začal ho jazykem převalovat sem a tam, z jejího hrdla se vydral slabý sten. Suigetsu se pro sebe pousmál. Byl tak spokojený, byl spokojený dokonce tak moc, že málem na všechno zapomněl.

Náhle se od ní odlepil a chtěl vstát z postele. Shirami ho zmateně sledovala a posadila se. Jen se na ni usmál a pohladil ji po stehnu. ,,Počkej." zašeptal a přešel ke dveřím. Cvaknul zámek a on se zase vrátil k ní.

Shirami se zamračila. ,,Proč jsi zamknul?"

Sui si k ní přisedl a znovu ji pohladil po stehně. ,,Nechci, aby nás někdo rušil." informoval ji, zatímco jeho ruka se sunula pořád výš, až odhrnula celou sukni. Klekl si k ní a chytil její kolena.

,,Cože? T-ty chceš-" vytřeštila oči.

,,Pššš...Neboj se a hlavně mi věř." hlesl a přitáhl si její kolena k bokům. Pak se nad ní sehnul a díval se jí do očí z několika málo centimetrů. ,,Neudělám nic, co bys nechtěla, ano?" zašeptal a lehce ji políbil na nos. Už-už jí chtěl rozepnout její košili a zbavit se i podprsenky, ale Shirami ho zastavila. Chytila ho za zápěstí a přinutila ho podívat se jí do očí.

,,Myslím, že bychom to neměli dělat." hlesla.

,,Hm? Proč ne?" nechápal chlapec. Myslel si, že se jí to líbí. Chtěl, aby se jí o líbilo, ale asi se zmýlil.

,,Já...eh...." vydechla. Její tváře byly červené, ale pohled měla smutný. Smutný, protože by ho opravdu nechtěla sklamat, ale musela. Něco ji bránilo v tom pokračovat.

Suigetsu jí to vyčetl z očí. ,,Máš strach?"

Dívka rozechvěle přikývla.

,,Ale to nemusíš." chytil ji za ramena. Zmateně se na něj podívala. Něžně jí odhrnul spocené vlasy z čela. ,,Podívej, pro mě je to taky nové. Budu opatrný. Nic se ti nestane. Rozumíš mi?"

Dívka měla slzy na krajíčku. ,,Já tě nechci sklamat,ale....já....prostě nemůžu. Nejde to."

Sui se na ni mile usmál a začal ji chlácholit. ,,Pšššt...neplač....Já tě chápu. Klidně můžeme počkat." objal ji a šeptal jí do ucha. ,,Můžu tě alespoň trochu rozveselit?" utřel ji stříbrné kapičky z tváře. Dívka se usmála a přikývla.

Chlapec ji v objetí něžně položil na polštář. Když se od ní ale chtěl kousek odtáhnout, zarazily jej její paže, které se omotávaly kolem jeho krku. Shirami se k němu přitáhla a zašeptala mu: ,,Děkuju."

Suigetsu se jen usmál a zakousl se do jejího krku. Líbal ho sem a tam, z místa na místo, ale dával si při tom záležet, aby tam nezanechal žádné stopy, což pro něj bylo extrémě těžké. Pak se znova zaměřil na její rty. Líbal ji, kousal a ona mu neodporovala. Jeho ruka zaboudila pod její košili a zamířila k podprsence. chtěl ji rozepnout a to se mu podařilo. Odhodil ji na zem. Následně odhrnul límec košile. Shirami se zavrtěla a jako malé štěně zakňučela. Chlapec se na ni podíval a optal se: ,,V pořádku?" dostalo se mu jen mlčení. ,,Já s tím klidně-"

,,Ne, to je v pohodě...zatím." vydechla.

,,Opravdu?" ujšťoval se Sui.

,,Hm." kývla omámeně Shira. Chlapec si nebyl tak docela jistý, ale i přes to se k ní sklonil a políbil jí doprostřed hrudníku. Ten pak celý laskal a hladil a líbal a Shirami měla pocit, že její kůže pod každým jeho polibkem či dotykem hoří. Suigetsu se sem tam vrátil k jejím rtům. Naposledy ji vášnivě políbil a lehl si na bok vedle ní. Měla zavřené oči a spokojeně oddychovala. Vypadala až moc klidně. Trapnost té chvíle vyvrcholila tím, když si uvědomil, že Shira nejspíš usnula. Připadal si opravdu hloupě. On se kolem ní takhle motá, neví co by, kde by a ona si klidně usne. To byl až tak na nic? Opravdu byl tak špatný? Z omylu jej vyvedla sama Shira, když se k němu otočila a hlesla: ,,To už jsi skončil?"

,,Myslel jsem, že jsi usnula."

Shira se na něj usmála. ,,Ne. Ale jsem unavená." zašeptala a skrčila se k němu. Položila mu hlavu na rameno a objala ho.

,,Já taky." řekl.

,,Ikdyž jestli chceš, mohla bych se taky o něco pokusit." řekla mu tiše a kolenem ho chtěla obejmout kolem boku, když zavadila o jeho rozkrok. ,,Och, promiň." hlesla, když spatřila jeho růžovějící tváře.

,,Myslím, že bys už měla jít."

,,Co? Proč?" nechápala. ,,Je mi tu s tebou hezky. Nechci nikam chodit. Chci zůstat tady."

,,Mám práci."

,,Jakou?" optala se ho, ale docvaklo jí to vlastně hned, jakmile se na ni podíval. ,,Aha...promiň. Ehm...fajn teda, ale půjdu jen když mi slíbíš, že se zítra zase sejdem. Platí?"