Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Ztěžklá víčka klesají,
neměla bych tu být,
v mé mysli hledám potají
a přeji si jít snít.
Zas náročný den dneska byl,
já nemám na nic čas.
Vnímám- jsem na kraji sil,
už nepoznám ten hlas.
Nemám ráda ty pohledy,
ať dělají co chtějí.
Neberou na mě ohledy,
tak ať se ze mě chvějí!
Cpou se mi do života
a ničí silná přátelství,
teď zbyla jenom nicota-
jen ta mě chápe, jen ta ví...
Dlouho jsem žila bez přátel,
bez citu, bez něžnosti.
Teď zbylo jen pár nepřátel
a pocit bezcennosti.
Je jim to jedno, dál ubližují
a vinu hází na mě,
věci místo mě dál vyřizují
rozdmýchávají ohně.
Zničili všechny naděje,
vzali mi i to poslední.
Už zase se nic neděje,
vaše lítost nic nezmění!
"Ahoj, to jsem já" - úsměv!
Zvykej si že je falešný.
Už odcházíš pryč- úsměv!
Co když už je můj poslední?
Usmívám se dál na tebe,
mé nitro přitom křičí.
Dělám že se nic neděje,
vnitřně mě to však ničí.
Jak já se cítím, to je ti jedno
i když to bolí- posluš si!
Zničit mi život, se ti povedlo,
zbyla jen kupa bolesti.
Prvně mě to fakt ničilo,
já nechtěla už žít,
co bylo, se však změnilo,
já nechávám tě jít.
Možná si někdy uvědomíš
co všechno si teď ztratil
a až to přijde, budeš si přát,
aby se ten čas vrátil.
Čekala jsem, tys nepřicházel
a dělal další chyby.
Význam činů ti nedocházel,
dával si prázdné sliby.
Teď vše je pryč, jen zíráš v dál
a stojíš na tom mostě.
Já řeknu ti- "Zachraň se sám,
na lítost je teď pozdě!!"
