Je další den, slunce nám září a s každou sekundou, přináší stáří.
Je to jak loďka a milion vln, a každá zarazí do srdce trn!
Jsou jako hodiny, stále jen tikají a s každou minutou nás k sobě vítají!
Jen pojď k nám, říkají, pochmurně se smějí, oči mi kmitají a oni to vědí.
Jako omámení jdem za tím hlasem, vše to tu páchne spáleným masem.
Vejdem do místnosti, všichni tu hodují a když nás uvidí ihned se radují.
Táhnou nás k sobě, stále nás hostí, po chvíli na stole zbydou jen kosti!
Něco se děje, prostě to tuším! No tak to tady rači vše ruším.
Chtěl jsem jít ke dveřím, oni to postřehli, a tak se snažili aby mě předběhli.
Bylo to ofous, už vidím světlo, ze skalní dutiny vítá mě teplo!
Vylezu ze skály, slunce svítí, zpívají ptáčci a roste kvítí.
Smrti jsem unikl, léčkám jsem odolal, po chvíli na mě známý hlas zavolal!
Únava opadla, své známé vidím-,,No to jsem rád!''už z dálky křičím.
Pohlédnu vzhůru, slunce se zasměje a v srdci mém mě příjemně zahřeje.
Važte si slunce se slunečními dny, vždyť slunce odhání hrozivé sny!
