Cesta za sebepoznáním

3.

Celé odpoledne jsem přemýšlela nad tím, kdo může být. Proč jsem ji tam ještě nikdy neviděla. Přemítala jsem v hlavě snad všechny lidi ze školy...nic. Jsem si jistá, že kdybych jí tam potkala dřív, zaregistrovala bych ji. Usínala jsem s tou myšlenkou, byla jsem rozhodnuta, že další den budu mít oči na stopkách.
Přišel čtvrtek, do školy jsem se těšila jako nikdy. Byla jsem zvědavá, měla jsem nový cíl a to mě hnalo kupředu. Hned první přestávku jsem vytáhla spolužačku na chodbu s tím, že se chci projít. Nakonec jsme si jen sedly na lavičku a já všechny sledovala jako vrah vyhlížející svou kořist. Nic, řekla jsem si však, že vzdát se předčasně by nebylo rozumné. Další přestávku jsem se šla projít na záchod a při cestě zpátky šla naproti mě. Ani si mě nevšimla, ale šla vzpřímeně a vypadala velmi sebevědomě. Vlezla jsem do třídy a číhala, za pár minut šla zpátky a ano, vyšla jsem ven a koukala kam míří. Zabočila do třeťáku, jak jsem čekala. Bylo to zvláštní, taková nepotřebná informace, ale přesto jsem z toho měla radost. Po té jsem už přečkala den ve škole v celku normálně, v rámci možností alespoň. Nemohla jsem ji dostat z hlavy, v hodinách se nesoustředila. Dalo by se říct, že byla pár metrů ode mě a já cítila tu blízkost, toužila jsem aby učitel navrhl cokoliv, ať někdo do té třídy něco odnese nebo podobnou věc, která se nestala nikdy předtím a samozřejmě se nestane ani teď. To sněni bylo pro mě ale jako vysvobození od už tak dost nudného učiva, vymýšlet věci, které se nikdy nestanou a přitom do toho zapojit tu dívku byl opravdu úžasný program.

Mým plánem na odpoledne bylo učení, nešlo to, má mysl mi stále odbíhala k ní a já v tu chvíli ani nevěděla proč, zkrátka jsem na ni myslela. K večeru mi zavolal Ben, na chvíli mi myšlenky odběhly kamsi k němu do pokoje a já si tyhle chvíle nesmírně užívala. Po skončení našeho láskyplného rozhovoru jsem se rozhodla, že už na tu neznámou osobu nebudu myslet. Nejsem přece blázen abych stalkovala cizí lidi. Celý pátek i víkend se mi to dařilo. Samozřejmě ne úplně sto procentně, ale snažila jsem se to odbourat. Byla jsem v té nově objevené cukrárně s Lenou a venku s Benem plus program s rodinou, takže o zábavu bylo postaráno.
Moje máma má vždy víkendy volné, takže žádný oddychový program by se nekonal. Je neskutečně pracovitá a taky velmi panovačná, řekla bych, že je přesným opakem mě. To táta je jiný, doma není moc často, jeho pracovní cesty mu to nedovolí, ale vždy když s ním trávím čas, jsou to pohodové a usměvavé chvíle plné radosti. Vím, že se s mamkou milují, byla to tenkrát taková ta láska na první pohled a já si vždycky přála zažít něco podobného.

Když jsem v pondělí opět přišla do školy, potkala jsem ji. Ne, v tu chvíli jsem věděla, že mi to nevydrží, nevydrží mi na ni nemyslet, nevšímat si jí, musela jsem si o ní zjistit co nejvíc. Opravdu jsem si připadal jako blázen, ona si mě nikdy nevšímala, tedy alespoň mi nevěnovala delší pohled něž na dobu zhruba dvou tří sekund. A já přesto cítila, že mě k ní něco táhne. Myslím, že slovy se mi nikdy nepodaří vystihnout ten pocit, ale když jsem ji viděla, bylo to jako bych byla přitahována magnetem, mé oči se nemohly odtrhnout a když zvedla hlavu, přepadl mě pocit úzkosti a já okamžitě odvrátila pohled. Musela cítit jak na ni civím, musela přece cítit ten pocit taky.