Pršelo, foukal vítr, nohy mi zapadávaly do bláta, mé rty byly rozpraskané, vlasy pocuchané větrem. '' Bože... nemohla jsem pár dní počkat.'' řekla jsem si sama pro sebe a pokračovala dál v cestě. Ulevilo se mi když jsem konečně mezi korunami stromů zahlédla tu zvláštní vysokou věž, která byla středem Polisu. '' Sakra, co to zase dělám, vážně teď jdu požádat o pomoc někoho, kdo mě zradil? Někoho, kdo mi tak moc ublížil?'' Hlavu jsem měla plnou takových myšlenek, ale do Campu Jaha jsem se vrátit nemohla, ne potom co se stalo v Mount Weather. Nemohla jsem každý den vídat ty tváře které mi tak moc připomínaly co jsem musela udělat pro jejich záchranu. Za několik málo minut jsem stála před vchodem do té vysoké věže. Jestli jsem si myslela, že se dnes nebudu trápit nad vzpomínkou na všechny ty zmařené životy v Mount Weather, šeredně jsem se mýlila, protože každý, kdo mě zahlédl, na mě pokřikoval něco jako '' Wanheda'' nebo ''Commander of death'' snažila jsem se své nové přezdívky, které mě při vyslovení bodaly do srdce, co možná nejvíce ignorovat.
V doprovodu stráží jsem došla ke dveřím místnosti, ve které byla osoba kterou jsem z celého srdce nenáviděla, milovala a obdivovala. Lexa. Stráže zaklepali na těžké dřevěné dveře a z nich vykoukl ten ohromně nesympatický, holohlavý muž, byl to Titus. Nejprve se zadíval na stráže a pak i na mě, řekl strážím že mohou odejít a vyzval mě dovnitř. Chvíli jsem bloudila očima po stěnách místnosti, pak jsem ale upřela zrak na osobu sedící přede mnou, byla tam, opravdu tam byla a překvapeně na mě hleděla svýma nádherně zelenýma očima.''Clarke? Co tu děláš'' řekla nezvykle roztřeseným hlasem. ''Lexo, přišla jsem tě o něco požádat,''. ''Neprobereme to někde v soukromí?'' řekla teď už pevným hlasem kterým zakrývala všechny své emoce, jako vždy. Já jen přikývla pro souhlas. Za chvíli jsme stáli před jejím pokojem, když jsme vešli dovnitř, překvapilo mě, že ten pokoj vypadal.... tak jak vypadal. Vždy jsem si to tu představovala jako nějakou ponurou místnost, plnou zbraní a věcí spojených s válkou, jediná věc která trochu připomínala její obvyklé válečné stany byla mapa položená na stole. Celý její pokoj byl plný knih a různých cárů papírů, které byli popsané odshora až dolů. Na proti dveřím byla postel s kožešinami, které sloužily jako přikrývky. ''Ráda čteš?'' zeptala jsem se i když mi byla odpověď jasná. ''Přišla jsi sem kvůli knížkám?'' ''Ne, já... chtěla jsem tě o něco požádat,'' ''Clarke, to co se stalo v Mount Weather mě mrzí, ale neměla jsem na výběr,'' '' Nejsem tu kvůli tomu, že jsi mě zradila v Mount Weather, i když to s Mount Weather trochu souvisí, no ale zkrátka jde o to, jestli bych tu nemohla chvíli zůstat, tady v Polis?'' ''No, samozřejmě... ale smím znát důvod proč nechceš být se svými lidmi?'' zeptala se. ''Určitě ti to někdy povím, ale teď bych si raději šla lehnout, tedy pokud by ti to nevadilo,'' ''Dobře, vidím že ti má společnost nevyhovuje, řeknu Titusovi aby tě odvedl do nějakého volného pokoje.'' Byla to pravda, zrovna teď bych si povídala s kýmkoliv jiným než s Lexou a hlavně jsem byla opravdu unavená a hladová.
''Zde je tvůj pokoj,'' oznámil mi Titus když odemykal dveře. '' Třikrát denně ti sem někdo přinese teplé jídlo a cokoliv budeš potřebovat.'' Řekl s odporem v hlase a zabouchl za sebou dveře, zjevně mě také neměl moc v lásce. Ani jsem si pořádně nestihla prohlédnout pokoj, jen jsem padla do postele a usnula. Ráno mě vzbudilo klepání na dveře, do kterých pak vešla dívka s tácem na kterém bylo ovoce a nějaký nápoj. ''Dobré ráno, omlouvám se že vás budím ale nechtěla jsem aby vám to vystydlo,'' ''děkuji, můžete to položit sem,'' řekla jsem a ukázala na stůl uprostřed místnosti, než jsem se nadála dívka odešla. Protáhla jsem se, oblékla si čisté oblečení a dala se do jídla. Když jsem dojídala poslední kousek snídaně, začala jsem přemýšlet, co dnes budu dělat. ''Dobře, dnešní plán? Vyhýbat se Lexe''.
ČTEŠ
Clexa
FanfictionJe to moje první povídka, tak doufám že omluvíte nějaké ty chybičky. Snad se bude líbit!
