Clexa

3. Koalice

Cestou do věže jsme si s Lexou povídali o všem možném, o Polisu, Campu Jaha a také o Adenovi, který byl podle Lexy nejvhodnějším kandidátem na post příštího velitele. Byl to zvláštní, docela příjemný pocit, bavit se s někým jiným než s Effie, ovšem můj vztek byl silnější a tak jsem byla docela ráda když se se mnou Lexa rozloučila a já mohla být zase chvíli sama. "Kámo, máš nějaký ty knížky? Hej všimla sis že se o tom bavíme jako kdyby jsme sháněly drogy? Mimochodem, kdybys chtěla mít o něco veselejší náladu, vím o někom kdo prodává docela..." "Hele, já žádný drogy nechci, a ne, ty knížky nemám," Skočila  jsem do řeči Effie, která přilítla do mého pokoje. "Ale hele, kdyby jsi šla za Lexou, určitě by ti nějaký pučila, dneska jsem u ní byla uklidit a nenápadně jsem koukla do těch  jejích starejch bychlí a některý byli ve tvým jazyce," "víš že se s Lexou nechci bavit, natož abych jí měla zase o něco žádat." Odbyla jsem Effie a šla spát. 

Následujících pár dní jsem nedělala vůbec nic, protože venku neustále pršelo a já nevěděla jak jinak trávit dny než posedáváním na parapetu okna a sledováním města z výšky. Poslední dva dny jsem opravdu začala zvažovat to, že půjdu za Lexou, pokaždé jsem se na to ale vykašlala protože jsem si vzpomněla na to, co se stalo u Maunt Weather a mým tělem se prolil nával vzteku a agrese a já uznala, že bude lepší když zůstanu sama v pokoji a trochu se z toho vydýchám. 

Dnes bylo venku už zase hezky a tak jsem ráno vstávala s tím, že se půjdu projít ven. Když jsem si natahovala mikinu, někdo zaklepal na dveře. Chvíli jsem si myslela že je to Effie, ovšem ta nikdy neklepala a nikdo jiný než ona mě nenapadal. Zvedla jsem se a se zvědavostí šla otevřít dveře, ve kterých stál Titus. "V hlavním sále je schůze a Lexa si vyžádala tvou přítomnost." Řekl Titus a já absolutně nechápala proč mám být na nějaké pitomé schůzi, ovšem byl to rozkaz od velitelky a ten se nesmí odmítnout, proto jsem  Tituse následovala dlouhou chodbou. "Proč tam vlastně musím být, a co je to za schůzi?" Otázala jsem se Tituse. "Musíš tam být proto, že je to velitelčin rozkaz a na té schůzi se bude projednávat Skaikru a jeho přiřazení do  velitelčiny koalice." Bylo mi jasné že víc z něj nedostanu a proto jsem ho následovala v tichosti.

Když jsem vešla do hlavního sálu, můj zrak okamžitě padl na Lexu, která seděla v čele místnosti na svém křesle neboli trůnu. Ostatních jedenáct velvyslanců sedělo na židlích po stranách místnosti a jejich zrak padl na mě. Lexa ukázala na volnou židli na kterou jsem se posadila, pak se Lexa pustila řeči, bohužel pro mě, mluvila v jejich jazyce a já jí nerozuměla jediné slovo. Po několika minutách rozhovoru s ostatními velvyslanci se otočila mým směrem. "Clarke, všechno ti pak dopodrobna  povím ale ve zkratce jde o to, že vůdci tvého klanu souhlasili s podmínkami mé koalice a stanou se jejími členy. Ty tu jsi jako velvyslanec." Byla jsem ráda že odteď bude můj klan součástí velitelčiny koalice, protože to znamenalo stálé bezpečí před Azgedou a ostatními klany které by mohli zaútočit. "A oni vědí že jsem tady?" otázala jsem se Lexy "Neboj, neprozradila jsem jim že teď žiješ v Polisu, řekla jsem jim, že jsi zrovna byla v nějaké nedaleké vesnici a nabídla ses, že budeš sloužit jako dočasný velvyslanec ze svého klanu." odpověděla Lexa a zase se obrátila k ostatním členům koalice. Asi po půl hodině se všichni zvedli a došli k velké mapě lžící  na stole, který pod ní nebyl skoro vůbec vidět. Lexa se opět ujala slova a začala ukazovat na jednotlivé části země. Po chvíli se velvyslanci začali bavit mezi sebou a já měla čas jít za Lexou a o všem si popovídat. "Takže, teď je Skaikru součástí tvé koalice?" Otázala jsem se Lexy. "Ne, ještě ne, ale brzy bude, příští týden se bude konat další schůze a tam se Skaikru stane oficiálním členem mé koalice." Odpověděla Lexa a znovu pohlédla na mapu. "Co jsi jim říkala  o té mapě?" Položila jsem Lexe otázku a stoupla si vedle ní. "Ukazovala jsem, kam budou sahat hranice tvého klanu." Řekla Lexa a prstem přejela po červeně vyznačené čáře na mapě.