Můj život ve Zmijozelu ✔

1.kapitola

,, Mamí, Tatí!" Křičela jsem když jsem si všimla že je ve schránce dopis z Bradavic.

Rodiče za mnou rychle přiběhli a máma říká: ,,Adri to je super!" A objala mě.

Potom jsem šla do obýváku, sedla jsem si na sedačku, otevřela jsem dopis a tam bylo napsáno:

Bradavická škola čar a kouzel.
Vážená slečno Adriano, jsme připraveni vás informovat, že jste byli přijati na Bradavickou školu čar a kouzel. Přiložený seznam všech potřebných knih a řádu. Termín začíná 1. září.
Ředitel: Albus Brumbál McGonagallová zástupkyně ředitele

Jakmile jsem dopis dočetla, začala jsem skákat na sedačce a řvát ,,Jsem čarodějka! Jsem čarodějka!!"

1. Září

Dnes mám jet do Bradavic! Pane bože já se tak moc těším! Bohužel tam ale se mnou nepojedou žádné moje kamarádky, protože všechny jsou z mudlovských rodin ale podle mě se tam i tak s někým zkamarádím.

Z mých myšlenek mě ale vytrhne taťka, který mi řekne že si mám všechno vzít a jít pomalu do auta.

Když už sedíme v autě a jedeme směrem nádraží King Cross, tak se mě mamka zeptá: ,,Do jaké koleje si myslíš že budeš zařazena?"

,,No, myslím že do Nebelvíru, protože jste tam byli i vy babička, děda...",,Taky si myslím. " Odpověděla mi.

Potom už bylo jen ticho a mě napadlo, že by jsem si mohla zkontrolovat, jestli mám opravdu všechny potřebné věci.

Když jsme dojeli na nádraží (trvalo nám to asi jenom 20 min) tak jsem si vzala kufr, klec se sovou a tašku přes rameno a šli jsme na nástupiště.

Rodiče mi řekli ať projdu tou stěnou mezi nástupišti 9 a 10. Tak jsem tou stěnou prošla a najednou jsem se objevila na nástupišti 9 3/4.

Tam jsem viděla obrovskou černou parní lokomotivu, která měla za sebou minimálně pět vagónů.

Jediné na co jsem se zmohla bylo: ,,Vau".
Když mě rodiče dovedli k vagónu, objala jsem je a nastoupila.

Prošla jsem celý vagón a až poslední kupé bylo prázdný, tak jsem si tam sedla.

Odjíždět jsme měli až za deset minut, tak jsem si sedla a začala číst knížku aby jsem se nějaká ta základní kouzla naučila dopředu.