Můj život ve Zmijozelu ✔

3.kapitola

Ráno jsem se probudila asi v sedm. Tak jsem se šla trochu zkulturnit a pak oblíknout.

Měla jsem ještě hodně času, tak jsem si vzala knížku a rozhodla se že půjdu do společenky.

Sešla jsem schody a viděla jsem ho tam. Byl to Aryinin bratr. Draco Malfoy. Využila jsem toho že si mě nevšiml a chvíli jsem se na něj koukala.

Po asi dvou minutách jsem se konečně odhodlala jít blíž. Když si mě všimnul, chvíli na mě koukal a začal si něco psát do pergamenu. Mlčky jsem si sedla do křesla a otevřela si svoji knihu.

Když jsem si četla jak připravit nápoj lásky, ucítila jsem na sobě jeho pohled. Zvedla jsem hlavu od knížky a naše pohledy se střetly. Netrvalo to moc dlouho a Draco promluvil: ,,Já jsem Malfoy. Draco Malfoy." ,,Já jsem Adriana Wilson." Odpověděla jsem mu a podali jsme si ruce.

Potom nastalo to trapné ticho, které naštěstí netrvalo moc dlouho, protože do společenky vešli i ostatní žáci a mířili rovnou na snídani. Já jsem si šla uklidit knížku a vydala se za nimi.

První hodina
Moje první hodina byly lektvary s Nebelvírem. Náš učitel se prý jmenoval Severus Snape. Ze začátku mluvil o tom co nás tady bude učit apod.

Potom jsme si připravili nějaký jednoduchý lektvar a pak skončila hodina. Takhle probíhaly i ostatní hodiny pak byl oběd, večeře a už jsme museli jít spát.

Vůbec jsem nemohla usnout. Dělo se toho hodně za poslední dobu... Po asi půl hodině se mi to konečně podařilo.

...Stojím před obrovskou budovou. Rozhoduji se jestli mám vejít dovnitř nebo ne. Když tam tak stojím, měsíční světlo ozáří malou tabulku vedle dveří ,,Malfoy Manor." Přečtu si polohlasem a rozhodnu se vejít dovnitř. Jakmile vstoupím na chladnou podlahu, uslyším z patra nade mnou klučičí křik. Rychle a potichu vyběhnu po schodech a když nakouknu do pootevřených dveří, to co tam uvidím mi vyrazí dech. ,,Tak ty tu holku miluješ jo!?!?" Uslyšela jsem mně neznámý hlas...

Okamžitě jsem se probudila. ,,Byl to jen sen." Opakovala jsem si pořád dokola. Když jsem se uklidnila, podívala jsem se na hodinky kolik je hodin. ,,Šest ráno no tak to je fakt super." Povzdychla jsem si ironicky a šla si ještě lehnout. Jen jsem tupě zírala do stropu než se ostatní probudí.