Můj život ve Zmijozelu ✔

2.kapitola

Když jsme měli asi za tři minuty odjíždět, tak se najednou otevřely dveře a do nich vstoupila nějaká holka která říká:

,,Ahoj máš tu místo?" Zeptala se mě. Automaticky jsem jí odpověděla: ,,Jasně klidně se posaď".
,,Díky" Řekla mi a posadila se.

Chvíli jsme jen tak mlčely a najednou řekla: ,,Jinak já jsem Arya Malfoy. A ty?" ,,Já jsem Adriana Wilson".

Potom jsme si už jenom normálně povídaly, a já se dozvěděla že má bratra který se jmenuje Draco Malfoy a doufá že bude zařazena do Havraspáru.

Bradavice
Když​ jsme vystoupili z vlaku a sedli si do lodiček, tak jsem celou dobu měla otevřenou pusu (aby mi tam blízká moucha) protože vidět Bradavice poprvé, to je něco úžasného.

Když jsme vešli do Velké síně, tak jsem viděla čtyři velké stoly nad kterými levitovaly svíčky.

Potom začal něco mluvit Albus Brumbál, ale já jsem ho moc neposlouchala protože mě to moc nebavilo.

Když domluvil tak předstoupila profesorka McGonagallová, a začala říkat jména žáků.

Když nějaké jméno přečetla, tak si daný žák sedl na židli a profesorka mu na hlavu položila Moudrý klobouk.

Bohužel jsem byla jako první, takže jsem nemusela moc dlouho čekat. Když jsem šla k té židli cítila jsem se jak se úplně celá klepu.

Profesorka mi položila klobouk na hlavu a klobouk téměř okamžitě vykřikl: ,,Zmijozel!!"

Cítila jsem jak jsem celá zbledla a pomyslela jsem si: Zmijozel... opravdu řekl Zmijozel??

Pomalu jsem sesedla ze židle a šla ke Zmijozelskému stolu. Udělalo se mi špatně a motala se mi hlava.

Co mi na to řeknou rodiče až se to dozví? Vždyť oni Zmijozel přímo nesnáší a oba chodili do Nebelvíru tak proč já jsem ve Zmijozelu?! Proč?!

Po chvíli jsem uslyšela: ,,Arya Malfoy!" Když došla k židli a sedla si na ni tak klobouk vykřikl: ,,Havraspár!"

Aspoň někdo je v koleji ve které chtěl opravdu být. Řekla jsem si pro sebe.

Za chvíli jsem slyšela jméno: ,,Draco Malfoy!" Když jsem se podívala kdo to je, tak jsem uviděla blonďatého chlapce s bouřkovýma očima.

Bože on je tak hezkej... Zamumlala jsem si pro sebe.
Když si sedl na židli a profesorka mu chtěla nasadit na hlavu klobouk tak to ani dělat nemusela, protože jakmile se klobouk přiblížil k jeho hlavě vykřikl : ,,Zmijozel!" Tak nakonec není zas tak strašný bejt ve Zmijozelu..

Potom se rozřazovalo ještě hodně studentů a já měla co dělat abych neusnula.

Nakonec jsem to naštěstí nějak vydržela. Po rozřazování jsme se mohli konečně najíst.

A po jídle jsme šli všichni do svých ložnic. Když jsem vešla do Zmijozelské společenské místnosti tak na mě působila chladně, ale zároveň i útulně.

Ale jelikož jsem byla hodně unavená, tak jsem nad tím moc nepřemýšlela a šla jsem rovnou do dívčích ložnic, převlíkla jsem se, lehla si do postele a ponořila se do sladké říše snů.