Prolog

100 3 0
                                    


Sedím na posteli u sebe v malé ložničce. Přemýšlím, co zítra budu s těmi třemi na hoře v podkroví dělat. Musím něco vymyslet, ale nevím co. Je to těžké, když už je nám tolik let. A dětské hry pro nás nejsou. A jak tak koukám, měla bych se jako první představit, než budu pokračovat v příběhu.

Jmenuji se Katuše, příjmení nemám. Jak již víte, zrovna teď jsem na chatě. Jinak jezdím po celé České Republice, a hledám jednu jedinou osobu. V tuto dobu mi již je 19 let. Ano je to dost málo na to že jsem už Shinigami. Mám dlouhé černé vlasy až po pas. Oči mam hnědé jako hořká čokoláda.

Shinigamim jsem jen díky tomu, že jsem asi v 11 letech letěla do Japonska, a tak nějak jsem se tam ztratila rodičům. Jenže se stala hrozná, hrůzostrašná věc. Nějaký psychopat mi tam zabil rodiče, a já se tak nemohla vrátit domů. Brouzdala jsem po celém Japonsku, a hledala jakoukoliv pomoc. Jenže žádná pomoc nepřicházela, a prarodičům jsem ani nechyběla. Jinak by pro mne zaletěli nebo alespoň poslali jakoukoliv pomoc. Ale jednoho dne jsem se objevila v jednom krásném městě jménem Karakura. A nějak jsem se dostala k jednomu dosti zvláštnímu krámku. Jmenoval se myslím Uraharův krámek. Nikdo tam pořádně nechodil nic kupovat, ale zase tam byl klid. Potkala jsem tam vážně dobrého chlápka a také majitel krámku, Kisuke Uraharu. Ale také v krámku byl kuchař Tessai, dívenka jménem Ururu, a nezbedný chlapec jménem Jinta.

Urahara se mne tedy ujal, a já mu za to pomáhala s krámkem. Asi za dva týdny co jsem u něj byla, mi navrhl, že mne bude trénovat, za to jak pomáhám. Co jsem udělala? Vzala jsem tuto nabídku, a tak mne trénoval. Po roce tréninku jsem se stala Shinigamim. Všechno mi vmžiku vysvětlil, a zavolal do Soul Society. Ano vím, že Soul Society je město kde sídlí Shinigami, a i to že se dělí na Seireitei a Rukongai.

Dosti povídání o mne, mojí minulost se jisto jistě jednou dozvíte v povídce.

Nahoře v podkroví, co mám pokoj pro hosty, jsou ubytováni moji 3 kamarádi. No nejsou to moji kamarádi, protože je vidím dneska asi po páté. A to proč? No protože když jsem byla Soul Society, tak do školy chodilo moje tělo s modifikovanou duší. A ta se s nimi kamarádila, ale jakmile jsem přišla do lidského světa. Musela jsem splnit úkol, co jsem dala Kisukemu. A ten jsem do teď ještě pořád nesplnila, a ani nevím, zda ho splním. Musím ho splnit. Ale zpět k věci.

Jsou tam ubytovaní tři lidičky. Předem se omlouvám, ale příjmení si nepamatuji. Jeden se jmenuje Robin. Je mu 19 let. Má krátké blonďaté vlasy, a modré oči jak průzračná voda. Pak je tu dívka jménem Gabriela. Je jí 18 let. Má dlouhé zrzavé vlasy asi tak po ramena. A oči zelené jak jarní tráva. Poslední osoba, která tu je ubytovaná, se jmenuje Andrej. Je mu už 20 let. A má krásně červené vlasy, které má přiměřeně dlouhé. Ani moc krátké a ani moc dlouhé, prostě tak akorát. Oči má hnědé jako mléčná čokoláda.

To je asi vše co bych vám mohla říci, o tom jak vypadáme. A teď se již můžete těšit na příběh.

Doufám že se vám nová, upravená povídka Bleach v ČR líbila. Budu vděčná za kritiku a když tak i za rady. :)

Bleach v ČRKde žijí příběhy. Začni objevovat