Creepypasta high2 - disappearing creepypastas! #DOKONČENO

7.

Na nějaký čas jsme se "ubytovali" v tom opuštěném domě. Hned jak jsme však nabrali síly, šli jsme směrem, kde zmizela Bára s ostatními.

O den později
Vyčerpaně jsem se opírala o Bena, zatímco on sám visel na Liovi pro oporu. Slender nás táhl dál lesem, který neměl konce, a vypadalo to, že takhle půjdem ještě dlouho. Pokud nezkolabujem.

"Slendyyyyy já chci spaaat" protáhla jsem a na zdůraznění svých slov hlasitě zívla.
"Nevěděl jsem, že jste takový padavky" ozval se zepředu Slender.
"Hej, já nejsem padavka!" naštvala jsem se a začla gestikulovat. Tím jsem ovšem ztratila svou oporu-Bena a žuchla na zem. Ben se začal smát, čímž pustil Liua a spadl taky.
Slender si povzdechl. "Dělejte, už jsme skoro tam."
Na tohle jsem se zvedla a kvapem se přemístila do předu naší karavany.

Z pohledu Báry
Únosce se po nějaké době zastavil a přivázal nás ke stromu. Vrhala jsem na něj přitom dost hnusné pohledy. Kéžbych tak byla Bazilišek....
Únosce vytáhl mobil a přiložil si ho k uchu. A já samozřejmě začla poslouchat jeho konverzaci.

"Máme problém, už nás skoro maj. __ Já vím, ale nedá se nic dělat ______ Zbláznil ses??! No dobře... Ale přijdeš!"

Otočil se na nás a s úsměvem pod maskou jasně viditelným k nám kráčel, nůž v ruce. Začla jsem sebou zmítat, ale nebylo mi to moc platné.
Kde sakra jsou???

Nazdar! Tak vám jen chci říct, že tuto knihu už brzy ukončím. Já vím,že má jen pár kapitol.... Ale já chci začít překládat cp a dát svýmu mozku čas, aby si zregeneroval nápady(^.^)
Samozřejmě, že to neukončím hned tady, jen vás upozorňuji, že se to chílí ke konci.
Tak zas příště!
Vaše
Charrie-chan!