Tenkrát na táboře...||MAVY (Martin+Kovy)

Vyvrcholení....

  Pak mě začne dávat polibky na krk a postupuje níž a níž až k lemu mých kraťasů, které stáhne a hodí někam daleko od mojí postele..... 

Stále pohled Káji : 

Poté mne začne jemně hladit na bocích a já povzdechnu. Když ale přirazí proti mým bokům, prohnu se a vzdychnu trochu silněji. Hned potom si vezne mojí bradu a zuřivě mě políbí. Já mu polibek oplatím a takhle se líbáme asi 5 minut.
Začnu ho hladit po břiše, na kterém docela slučný pékáč. Po chvilce hlazení jeho dokonale vypracovaněho břicha se mu snažím stáhnout kalhoty. Rychle mě pochopí a se stahovaním jeho kalhot mě začne pomáhat. Hned potom si nazájem stáhneme boxerky. Najednou cítím jak se jeho ruka chytá mé chlouby a jeho ruka pohybuje nahoru a dolů. S jemnýmistény do jeho rtů mu to začnu oplácet.  Po chvilce kdy jsme si vzrušením navzájem vzdychali do rtů se Martin od trhl, sehnul se k mému uchu a zeptal se - ,,Můžu?" zeptal se a já jsem přikývl. narovnal se, přitáhnul si mě za stehna blíž k sobě a opatrně a něžně do mě vnikl. Díky mým rukám, které jsem měl přes pusu, nebyl až tak slyšt můj silný stén. artin začal pomalu přirážel. Oba jsme vzdychali, sténali,a el oba jsme si to užívali. Tedy alespoň já. Chtěl jsem, abych tohle nezažil s nikým jiným, chtěl jsem jenom Martina. Po asi deseti minutách jsem nejdřív vyvrcholil já a chvilku po mě Martin. Naštěstí jsme všechno sperma měli na našich tělel, takže jsme všechno ze sebe setřeli a následně jsme si vedle sebe lehli na mojí postel. Když jsem vedle něj ležel cítil jsem se poprvé od doby, co mě všichni odsuzovali za to jaký jsem......... Šťastný. Upřímně jsem byl šťastný a věděl jsem, že u něj v náručí jsem v bezpečí. 

Pohled Martina:

Leželi jsme vedle sebe na Kájovi posteli. Když jsem ho měl vedle sebe, věděl jsem, že je v bezpečí. Že se nemusím bát, že mu někdo ublíží. Leželi jsme tam asi  minut a potom jsem ho chytil za ruku a propletl jsem si s ním prsty. On se na mě koukl a pousmál se. ,,Nikdy ti neublížím. Seš to nekřehčí stvoření co v životě mám. A já tě ochráním. Už napořád." řeknu mu a dám mu něžný, jemný a láskyplný polibek. Jemu už NIKDY NIKDO neublíží. A jestli jo, tak si ho podám.Nemůžu uvěřit tomu, že jsem se během cesty sem, a dá se říct půlky dne..... Zamiloval. Ale je to tak. A jsem Rád. Nemohl jsem si vybrat lepší osobu. Dal jsem mu pusu na čelo, ,,Dobrou noc Kájo." řeknu mu, zvednu se z postele, pohladím po vlasech a jdu si lehnout do své postele. ,,Martine?" ozve se od Káji. ,,Ano?" ,,Miluješ mě?"..... jdu k němu a věnuji mu ten nejněžnější polibek co jsem mohl. ,,Tak jako nikoho na světě." Řeknu mu a jdu si lehnout do své postele. To už nic neříká a po chvilce slyším jeho pravidelné oddychování podle čehož usoudím, že moje křehké stvoření usnulo. A mě už se taky zavírali oči. Takže jsem je zavřel úplně a jen vyčkával až se probudím do zítřejšího slunného dne.

Mé očekávání se moc nesplnilo. Místo slunného rána mě probudilo dunění krup na venkovní dřevěné okenice. Zveznul jsem se z postele, protřel si oči a zamířil ke skříni, ze které jsem vyndal, tepláky, triko, boxerky a ponožky. Když jsem se  oblékl koukl jsem na Káju. Ten ještě v klidu podřimoval zachumlaný do peřiny s klasickým bílým povlečením. Šel jsem k němu a dal jsem mu pusu na ucho. ,,Kájo. Vstávej." řekl jsem mu skoro neslyšitelně a pohladil ho po tváři. On se otočil a pomalu otevíral oči. ,,Proč mě budíš tak brzo?" řekne a strašně roztomile se na mě koukne.  Tak tomuhle budu podléhat do konce života. ,,No. Už jsem z toho důvodu, že by jsme tu měli uklidit, protože se vsadím, že Katka, nebo Čestmír budou bodovat pokoje. A pak...Chci s tebou trávit co nejvíc času, protože před ostatníma to asi nebudeme moct dávat najevo." řeknu a dám mu pusu. Na to přikývne a daruje mi jeden ze svých krásných úsměvů. No, Kája se šel oblíknout a potom jsme si povídali, dělali kraviny, prostě jakoby jsme byli normální kamarádi. Ale oba jsme věděli, že to mezi kamarády nebylo. Asi o půl osmé Čestmír troubil na ranní rozcvičku a 1. nástup dne. My s Kájou jsme tam byli skoro jako první, kromě pár kluků, co vypadali podle chování, že vstávali tak jako ve 4 a už od té doby měli energie na rozdávání. Chovali se totiž jako malý děti. Byla strašná, ale strašná zima. Já jsem naštěstí měl tepláky a mikinu, ale Kája měl kraťasy a jak mi sám řekl tak slabou mikinu. Nemusel jsem se na něj kouknout a věděl jsem, že se strašně klepe. Nabídl jsem mu mojí mikinu, protože jsem byl záhřevná a sice mi byla trochu zima, ale bylo to lepší, než kdybych musel koukat na rozklepaného Káju. Za chvilku přišli i všichni i partička s Honzou. ,,Čau kluciiiii." přišel jeden s těch asi dominantních z té partičky. ,,Ahoj." řekli jsme s Kájou v jednu chvíli naprosto nezaujatým tónem. Potom se partička odebere kousek vedle nás. Ale jen Honza jde za náma. „Ahoj kluci. Tak co, jak jste se vyspali?" řekne úplně s klidným mírumilovným tónem. Nějak se mi to nezdálo. Myslí to vážně, nebo je to zvěd, aby zjistil něco o včerejší noci? Kája se na něj ani nepodíval. Dělal jako by tam Honza vůbec nebyl. „Jo docela dobrý. Akorát jsem zvyklej na víc polštářů pod hlavou a bolí mě za krkem, ale jinak dobrý. Co ty?" Zeptám se ho a doufám, že nenarodí něco na téma, co jsme dělali večer. „No přesně stejný co ty. Když jsem se vzbudil, tak jsem myslel, že nepohnu krkem." Řekne a mě jeho příchod děsí víc a víc. „No. Tak já už půjdu za klukama. Tak se mějte. Ahoj Martine. Čau Kájo." Řekne, usměje se a jde za svou  partičkou. Hned jak se otočí Honza k odchodu se jeho směrem otočí Kája. „Proč mě zdravil? Jsem snad jeho kamarád? Potřebuje mě k životu? Ne.... Tak ať nedolejzá." Řekne Kája otráveným hlasem. Chápu jo, ztratil nejlepšího kamaráda. Ale teď se o něj postarám já. A už mu nikdo neublíží...
__________________________________
Dobře. Další kapitola. Už minule jsem slibovala větší aktivitu.... Zase nic. Teď mě chytla brutální psací nálada, takže teď snad budou kapitoly častěji a chystám i novou storku.
Tak se smějte lidí😘🤗 Vendy🥀