chapter three; road

187 37 3
                                    

Vždy ve stejný čas jsem vyběhl z domu, jen abych věděl, že do školy jdeš stejnou cestou, jako já. Venku bylo příjemně, ale mé uši nabraly červenou barvu, jakmile jsem uviděl tvé záda. V mysli se mi tvořilo několik scénářů, jak se potkáme a téměř každý z nich končil, tak, že se políbíme pod podzimními stromy.

Byl jsem osamělý, Jungkooku, a čekal jsem na tebe.





upřímně jsem nečekala, že tohle někdo začne číst, ale dopomáháte mi ke slávě, takže díky

mistake ⚊ kth.jjk(.pjm)Kde žijí příběhy. Začni objevovat