Zhojené rány ✔️

1

Hermiona kráčela k učitelskému stolu, jako každý den, jako celý život. Severus na vteřinu vzhlédl, ale nic v jeho očích neviděla. Musela uznat, že to trochu přebolelo. Trvalo to dlouho. Snad i proto, že se Hermiona nechtěla vzdát svých citů k němu. Ale nakonec se to podařilo a ze žhnoucí otevřené rány se stala jizva. A jizvy pobolívají jen někdy. Před lety, když nastoupila do Bradavic, byla přesvědčena, že si tím sama sobě hrozně ublíží. Jeho přítomnost byla ale konejšivá. Chtěla si sednout na své místo, jenže na židli seděla Irma Pinceová. ,,Hermiono, mohla byste si, prosím, sednout místo mě? Dnes potřebujeme s Minervou něco projednat," řekla Pinceová. Hermiona přesně věděla, kde paní knihovnice sedí. Nakonec se pomalu vydala k druhému konci stolu.
,,Dobrý večer," pozdravila oba své společníky pro tuto večeři. Profesor Kratiknot se usmál a popřál jí dobrou chuť. Severus k ní ani nestočil pohled. S nepřetržitým zíráním na sklenici vody se zeptal: ,,Za jakým účelem byla podniknuta tato rošáda?"
,,Důležité jednání s ředitelkou o zvýšení trestů za poničení knihy," odpověděla Hermiona a profesor Kratiknot, který poslouchal, se zachichotal. Severus si ji změřil pohledem, jakoby zkoumal, zda to skutečně myslela jako vtip a řekl: ,,Ach tak." Asi si o Hermioně musel myslet, že je stále naivní a hloupá. Její smysl pro humor neocenil ani trošku. Hermiona s tím byla smířená, nicméně si na chvíli připadala jako pitomec. Nepřiznala by to, ale záleželo jí na tom, co si o ní Severus myslí.

Dalších dvacet minut Hermiona zapáleně debatovala s Kratiknotem o nejlepších písních na oslavy Ostary, dokud za sebou neuslyšela zakašlání. ,,Tak už jsme to probraly," pronesla Pinceová. Hermiona pohlédla na rozjedený koláč a cítila se ukřivděně. Zvažovala, jestli se má zvednout i s koláčem, nebo si zachovat aspoň zbytek důstojnosti.
,,Víte, Irmo, slečna Grangerová zrovna předkládá nápady ohledně oslav rovnodennosti. Pokud byste byla tak hodná, dojezte svou večeři na jejím místě," otočil se na ni Severus. Pinceová nevěřícně zamrkala a otevřela ústa v čirém údivu. ,,Není to, doufám, problém?"
,,Ne. Jistěže ne. Omlouvám se," řekla Irma a spěšně zmizela. Hermiona šokovaně pohlédla na Severuse. Pokud to tak mohla brát, zastal se jí. Jestli mohla být tak troufalá, vnímala to jako nádherné gesto. Po všech těch letech, kdy nedal najevo žádnou emoci, se zachoval jako gentleman. Skoro dojatě poděkovala. Severus dělal, že to neslyšel. Upravil si knoflíčky u kabátce a narovnal se v zádech. Nestál o její děkování, udělal pouze to, co musel. Nemohla se k ní přece Pinceová chovat nadřazeně. Severus zatoužil chovat se k Hermioně s náležitou úctou. Hned tu myšlenku odehnal a obalil své zkroušené srdce lhostejností.

,,Děkuju, že jsem tu s vámi mohla dnes povečeřet," pravila Hermiona usměvavě a rozloučila se s oběma profesory. Severus nic neřekl. Ona ani nic nečekala. Nechtěla nic očekávat. A proto prošla kolem pár studentů, popřála jim dobrou noc a zmizela ve svých komnatách. Rozpustila si vlasy a lehla si na postel. Zavřela oči a přehrávala si celý večer stále dokola. Za okny začalo svítat a s novým dnem Hermiona uzavřela tento zážitek do šuplíčku vzpomínek. Usnula s nalhávaným klidem.

Take my mind and take my pain
like an empty bottle takes the rain
and heal.