Zhojené rány ✔️

3

Rozespalá pochodovala hradem. Jindy měla ráda osamělé bloumání, tentokrát by ale raději prospala celý týden. Jenže měla hlad. Když procházela kolem kuchyně, vzpomněla si na dezert. Vkradla se dovnitř, potmě došla k moučníkům a vzala si jeden. ,,Takhle vy trávíte každou noc, kdy máte dozor?" ozval se hlas. Hermiona nadskočila leknutím, až jí málem zaskočilo sousto v krku. Severus seděl u stolu a pozoroval ji. Jestli měl někdo talent na nečekáná a dramatická zjevení se, byl to Severus Snape.
,,Ne. To si nemyslete. Já jinak nikdy do kuchyně nechodím," obhajovala se Hermiona.
,,To měla být ironie. Přece bych věděl, kdybyste tu byla každou noc jako já." Hermiona se zamyslela a překvapeně otevřela ústa.
,,Moment. Vy... Vy ve skutečnosti vůbec nejíte. Vždycky jsem viděla jen, jak něco krájíte, nebo přemisťujete na talíři."
,,Jste bystrá, jen co je pravda," ušklíbl se. ,,Jak jsem vám tehdy říkal, jídlo je pro mne soukromá záležitost."
,,Jste dobrý herec. Nikdy by mi to nedošlo. Co ještě takhle skvěle předstíráte?" zavtipkovala Hermiona.
,,Spoustu věcí," odvětil smrtelně vážně. Hermionina tvář posmutněla. To bývaly ty chvilky, kdy jizva pobolívala.
,,Nebudu vás rušit. Omlouvám se," řekla a otočila se k němu zády. Tolik si přála, aby ji zastavil. Aby ji aspoň pro jednou zadržel při odchodu. Vyšla z kuchyně a sklonila hlavu.

And tell me some things last
And tell me some things last