Zhojené rány ✔️

5

Za celých sedm let nikdy nebyla u jeho komnat. A najednou klepala na jeho dveře. Nikdo neotvíral, ale slyšela nějaké zvuky. Bylo to neslušné, jenže musela vědět, jestli je v pořádku. Vešla do jeho skromně zařízeného obydlí. Všude byla tma, akorát v pootevřených dveřích prosvítal proužek světla. ,,Pane profesore?" Žádná odpověď. Došla ke dveřím a otevřela je. Severus seděl v koupelně na zemi. V jedné ruce držel střep, druhou ruku měl položenou na koleni. Jeho předloktí bylo plné ran. Severus apaticky zíral před sebe, asi se domníval, že je Hermiona pouze výplod jeho fantazie. ,,Pane profesore, jste v pořádku?" zeptala se a klekla si k němu.
,,Nezklamal jsem pouze vás. Zklamal jsem i sebe," řekl prázdným hlasem. Hermiona opatrně sebrala střep z jeho ruky a položila jej vedle vany. ,,Nemůžu s tím vědomím žít."
,,Tak mi dovolte vám pomoct," zažadonila Hermiona. Vzhlédl k ní a zavrtěl hlavou.
,,Ztrácíte se mnou čas. Běžte pryč. V pondělí už budu v pořádku."
,,Chci s vámi ztrácet čas," odpověděla. ,,Nechte mě, prosím, vás obejmout. Nechte mě, abych vás ošetřila." Rozevřela náruč a trpělivě vyčkávala, jestli se k ní Severus nahne. Neudělal to, takže se ona nahnula k němu a pevně ho tiskla ve svém náručí. ,,Nebojte se, já to snesu," zašeptala a z jeho ramen spadla veliká tíha. Převzala ji na sebe.

Čistila jeho rány s něhou. Odmítl lektvar, Hermioně došlo, že jeho rány jsou pro něj důležité. Tak jen stírala krev a dezinfikovala rány. Severus ji pozoroval a poprvé v životě nepřemýšlel nad následky. Neuvažoval, jak v jejích očích vypadá, ani co si o něm pomyslí. Hermiona se soustředila na jeho rány, takže si jeho pohledu nevšímala. ,,Musíte mě nenávidět." To Hermionu donutilo vzhlédnout. Dlouze se zadívala do jeho černých očí.
,,Neumím vás nenávidět. I kdybych se sebevíc snažila... Ale já se o to ani nesnažím," odvětila klidným hlasem Hermiona.
,,Měla byste mě nenávidět," pozměnil svou větu Severus. Na to Hermiona pouze odmítavě zavrtěla hlavou a vrátila se k ošetřování. ,,Nechci, abyste očekávala něco, co nedokážu splnit."
,,Opakujete se, drahý pane profesore," upozornila ho laškovně. ,,Jako vždy vám musím říct, že nic neočekávám. Jen chci být s vámi. Přeju si vám pomoct."

Take my mind and take my pain
Like an empty bottle takes the rain
and heal