1. Kapitola - Seznámení a následné stěhování

37 2 0
                                    


Je konec srpna a já ležím na suché trávě a pozoruji mraky. Už dlouhé týdny nepršelo tak šetříme vodou a tráva vypadá, jako by měla během vteřiny vzplanout. Přemítám nad tím, když jsem ještě chodila do Bradavic, kdy jsem tajně milovala jednoho Cassanovu školy a i on měl pro mě velkou náklonnost. Celých sedm let jsme byli kamarádi a já mu až na konci 7. ročníku řekla, co k němu cítím. Tehdy Nebelvírský krasavec měl krásné kudrnaté vlasy barvy připomínající kaštan. Jeho zářivý úsměv a špičáky které při úsměvu ukazoval, mě srážely na kolena. Vzpomínám si, jak jsem  ho odchytila na opuštěné chodbě tajemného hradu, rozhlédla se kolem sebe a šeptla jeho jméno ,,Siriusi, musím ti něco říci..''

Podíval se na mě vyčkávajíc co chci vlastně říct. ,,Víš.. už dlouho ti chci říct že- ''

V tu chvíli mne umlčel a pohladil mě po mých šarlantově rudých vlasech ,,Vím co chceš říct Nimah, cítím to samé i přes to,že tu oblbuju většinu holek nejen z Nebelvíru. Je to pro to, že .. nevím jak to říct, nikdy jsem to k nikomu necítil a ani to nedokážu vysvětlit pocit, který mi dělá pohled na tebe a nejen v kalhotách.''
Zasmála jsem se a lehce mu dloubla do ramene, to je celý on. Chytil mě za ruku a naše rty se k sobě přibližovaly. V tu chvíli se ozval smích který vydával jen jeden člověk kterého znám. Bellatrix. Tehdy bych ani neměla potuchy že ho jednoho dne zabije.
Z mého vzpomínání mě vysvobodil křik a následně i silná rána.
Okamžitě jsem se vyšvihla na nohy a běžela směr tomu hluku. Doběhla jsem namísto a nikdo nikde, vytáhla jsem pro jistotu svou hůlku. Má hůlka, to je taky příběh. V mých jedenácti letech jsem jako malá přicupitala do obchodu k Ollivandrovy který se na mě vřele usmál. Následně mi podal mou vyvolenou. Tmavě hnědá, rovná ze slz jednorožce.

Nikde nikdo, pomalu a obezřetně jsem prohledávala místnosti mého skromného obydlí na samotě u pole. Nikdo se mnou nežil, po tom, co jsme se Siriusem rozdělili, nikdy jsem ho již nespatřila. Nesmím o tom přemýšlet, ne nyní.
Rána, smích, hlasy, kletby. ,,Mdloby na tebe!'' ozvalo se a já se odrazila od stěny a spadla na zem. Přestala jsem na chvíli vnímat a snažila se aspoň zaostřit kdo to nade mnou stojí.
,,Nimah, má milá, dlouho jsme se neviděli.''
Narcissa. Abych to upřesnila, my dvě jsme se nikdy moc nemusely, hlavně proto,že já jsem získala srdce mnoha kluků a ona pomalu žádné. Často byla zaslepena nenávistí a závistí vůči okolí. Pokusila jsem se opřít o loket a opatrně si skryla hůlku pod ruku.
,,Co chceš? Neumíš klepat, do tebe doma nenaučili slušnému vychování?''
Zavrčela jsem a pokusila se postavit aniž bych z ní nespustila oči.
Zasmála se. ,,Mám své rozkazy a pokud tak neučiním, víš jaký osud čeká mě a mého syna''
Vzpomněla jsem si na Draca. V té době malý klučina už v té době velmi drzý a arogantní jako jeho otec ale bylo v něm něco víc. Na rozdíl od těch dvou měl snahu být lepším, ale stáhli ho sebou ke smrtijedům.
,,Dobře tak poslouchám.''
Napadlo mě jí ze srandy nabídnout čaj, ale to by nejspíš nevyšlo.
,,Přijde čas a konečně tě pošlu za tím tvým milovaným čoklem.'' Zatím co to vyslovovala se mi upřeně dívala do očí a slovo 'čokl' vyslovila s takovou hrdostí, nejspíš se snažila mi ublížit. Pak se přeměnila v černý oblak a zmizela.
Sedla jsem si na židli a snažila se přemýšlet, tady už být nemůžu.

Po dokončení školy jsme se rozhodli vstoupit do řádu abychom bojovali proti němu. Beznosému maniakovi který se nestydí všechny povraždit. Často jsme se spolu procházeli po lesích a skalách přeměněny na zvířata. On jako velký černý pes, na první pohled nebezpečného a zlého, ale opak byl pravdou. Byl tak roztomilý. Já získala dar po matce. Už jako malá jsem tím dost trpěla na úkor společnosti. Bílý vlk, čistě sněhově bílá srst která mi vlála do větru. Ale od doby co jsme se rozdělili, teda co nás ONI rozdělili jsem se nepřeměnila. Chybí mi to se pořádně provětrat. Byl nevinný.

Rozplakala jsem se. Chvíli jsem tam tak seděla a nakonec si uvědomila, takhle to dál nejde. Přeji si vrátit čas. Bohužel to nelze. Ale něco v hlavě se mi ozvalo ..Nebo to jde?..    

Dny s TichošlápkemWhere stories live. Discover now